dnes je 19.4.2024

Input:

Nález 30/2008 SbNU, sv. 48, K výkladu pojmu globální zajištění celního dluhu (globální celní záruky)

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 48, nález č. 30

II. ÚS 732/06

K výkladu pojmu globální zajištění celního dluhu (globální celní záruky)

Přístup státu vedoucí k zajištění prostředků státního rozpočtu není možné akceptovat, pokud je s jeho aplikací spojeno nepřiměřené omezení poskytovatele celní záruky. Stěžovatel je zkrácen v právu vlastnickém (čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), pokud byl přinucen zaplatit z ručení vyšší částku, než jakou mohl při vystavení záruky očekávat vzhledem k tehdejší praxi a tehdy platným právním předpisům.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka - ze dne 6. února 2008 sp. zn. II. ÚS 732/06 ve věci ústavní stížnosti Komerční banky, a. s., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006 č. j. 5Ca 140/2006-78, jímž bylo rozhodováno ve věci tzv. globální celní záruky vystavené stěžovatelkou, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Celního ředitelství Praha jako vedlejšího účastníka řízení, spojené s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.

Výrok

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2006 č. j. 5Ca 140/2006-78 bylo porušeno základní právo stěžovatelky vlastnit majetek, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se toto rozhodnutí ruší.

III. V ostatním se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Včas podaným návrhem, který i co do ostatních náležitostí vyhovoval zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Má za to, že jeho vydáním došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl.36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“); zejména zdůrazňuje skutečnost, že jí bylo znemožněno vyjádřit se k novému stavu věci při ústním jednání před Městským soudem v Praze poté, co jeho původní rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud. Dále měla být zkrácena v právu vlastnit majetek chráněném čl.11 odst. 1 Listiny, neboť jí měl být bez zákonného podkladu vyměřen celní dluh, čili daň a poplatek ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny. Tím došlo i k zásahu do práv garantovaných čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Zároveň byl narušen princip právní jistoty dle čl. 1 Ústavy. Stěžovatelka také poukázala na judikaturu Ústavního soudu týkající se povinnosti orgánů veřejné moci šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny a v případě pochybností postupovat mírněji (in dubio mitius).

2. Skutkový základ případu je následující. Stěžovatelka vystavila dne 29. 3. 1996 záruční listinu ve prospěch celních úřadů v obvodu Celního úřadu Beroun (dále též jen „celní úřad“). Zavázala se jí za celního deklaranta zaplatit řádně nesplněný celní dluh, a to až do částky uvedené v záruční listině. Záruka byla poskytnuta do částky 300 000 Kč. Dne 2.6. 1997 vyzval Celní úřad Beroun (rozhodnutí č. j.

Nahrávám...
Nahrávám...