Nález 177/2001 SbNU, sv. 24, K interpretaci a aplikaci zrušených, ale dosud platných ustanovení občanského soudního řádu o správním soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 177

II. ÚS 163/99

K interpretaci a aplikaci zrušených, ale dosud platných ustanovení občanského soudního řádu o správním soudnictví

Okamžité zrušení části páté občanského soudního řádu by bylo v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť soudní přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy by sice byl garantován ústavním předpisem, nebyl by však upraven zákonem. Správní soudnictví v současné podobě bylo do našeho právního řádu vneseno ještě před 18. březnem 1992, kdy pro naši republiku vstoupila v platnost evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a podrobili jsme se jurisdikci Evropského soudu pro lidská práva. Podle čl. 6 odst. 1 věty první této Úmluvy zaručující právo na soudní ochranu a spravedlivý proces „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích…“. Práva vyplývající z tohoto ustanovení nejsou ve shodě se zásadou ovládající naše správní soudnictví, podle níž soud přezkoumává jen právní posouzení věci, nikoli též její skutkový stav, na jehož základě orgán státní správy rozhodl. Lze věřit, a nasvědčuje tomu skutečnost, že Poslanecké sněmovně byl už předložen vládní návrh soudního řádu správního (tisk 1080), že do konce příštího roku bude přijat nový zákon upravující komplexně naše správní soudnictví včetně Nejvyššího správního soudu (čl. 91 Ústavy České republiky). Do té doby bude zapotřebí, aby soudy ustanovení o správním soudnictví interpretovaly a aplikovaly co nejcitlivěji v duchu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, aby počet stížností na Českou republiku k Evropskému soudu pro lidská práva byl co nejnižší. Určitý návod k tomuto postupu dal Ústavní soud např. ve svém nálezu z 30. 5. 2000 sp. zn. I. ÚS 533/98 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 18, str. 197 a násl.), v němž přijal tezi, že podle § 250i odst. 1 občanského soudního řádu se při přezkoumávání zákonnosti správního rozhodnutí (kdy je pro soud rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí) dokazování neprovádí, to však neznamená, že se dokazování provádět nesmí.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 20. listopadu 2001 sp. zn. II. ÚS 163/99 ve věci ústavní stížnosti M. C. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 22. 12. 1998 sp. zn. 22 Ca 117/98 o zastavení řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutím finančních orgánů.