dnes je 6.8.2020

Input:

§ 79-79a ZP Stanovená týdenní pracovní doba

1.1.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.4.79
§ 79-79a ZP Stanovená týdenní pracovní doba

JUDr. Věra Bognárová

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

    • § 4a – možnost odchýlení se od ustanovení zákoníku práce

    • § 34b odst. 1 – právo zaměstnance na přidělování práce

    • § 75 – rozsah práce v dohodě o provedení práce

    • § 76 – rozsah práce v dohodě o pracovní činnosti

    • § 78 – vymezení pojmů

    • § 79 odst. 1 a 2 – délka stanovené týdenní pracovní doby

    • § 79 odst. 3 – zkrácená pracovní doba

    • § 80 – kratší pracovní doba

    • § 88 odst. 1 – přestávka na jídlo a oddech u mladistvých

    • § 93 a 93a – práce přesčas

    • § 109 odst. 3 – definice zaměstnavatelů, kteří poskytují za výkon práce plat

    • § 241 odst. 2 – povinná úprava pracovní doby

    • § 350 odst. 2 – definice pojmu mladistvého

    • § 350a – definice týdne

Komentář

V § 79 upravuje zákoník práce délku týdenní pracovní doby, který nesmí překročit zde uvedené limity. Takto zákoníkem práce upravená délka týdenní pracovní doby se označuje jako stanovená týdenní pracovní doba. Maximální délka stanovené týdenní pracovní doby vychází z Úmluvy č. 1 Mezinárodní organizace práce o délce pracovní doby zaměstnanců v průmyslu a ze vztahujících se směrnic Evropské unie. Délka pracovní doby je omezena týdnem a její maximálně přípustný rozsah je stanoven v závislosti na zvoleném pracovním režimu, anebo závisí na druhu práce, kterou zaměstnanec koná. U zaměstnanců v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu činí délka týdenní pracovní doby 37,5 hodiny týdně. U zaměstnanců s dvousměnným pracovním režimem činí týdenní pracovní doba 38,75 hodin týdně. Pojem směnných provozů pro tento účel upravuje § 78 odst. 1 písm. d), e) a f) ZP. Nejvyšší přípustná délka týdenní pracovní doby zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu činí 37,5 hodin týdně, a to bez ohledu na to, jaký pracovní režim je u nich zvolen. Omezení délky týdenní pracovní doby je u těchto prací dáno samotným charakterem práce. Délka stanovené týdenní pracovní doby u jednosměnných pracovních režimů činí 40 hodin týdně. Jedná se o nejvyšší přípustné limity stanovené týdenní pracovní doby, a to znamená, že zaměstnavatel při rozvržení pracovní doby může zaměstnancům rozvrhovat pouze tuto maximálně připuštěnou délku týdenní pracovní doby. Konat práce ve vyšším rozsahu je možné pouze v případě práce přesčas, za podmínek a v rozsahu upraveném v § 93 a 93a ZP.

Zkrácení pracovní doby

Zaměstnavatel neuvedený v § 109 odst. 3 ZP může pracovní dobu upravenou v § 79 odst. 1 a 2 ZP zkrátit bez snížení mzdy pod rozsah stanovený v těchto ustanoveních. Ke zkrácení týdenní pracovní doby může dojít výhradně kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem. Ke zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy nemůže dojít v dohodě s jednotlivým zaměstnancem. Zákoník práce nestanoví minimální rozsah při tomto zkrácení, zaměstnavatel může pracovní dobu zkrátit pod rozsah stanovený v § 79 odst. 1 a 2 ZP v jakémkoliv rozsahu. Ke zkrácení pracovní doby však musí dojít vždy bez snížení mzdy. Zkrátit pracovní dobu podle § 79 odst. 3 ZP nemohou zaměstnavatelé, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 ZP. Pro tyto zaměstnavatele je délka týdenní pracovní doby stanovená podle pracovních režimů v § 79 odst. 1 a 2 ZP závazná. Mezi zaměstnavatele, kteří nemohou pracovní dobu zkrátit pod hranice stanovené v § 79 odst. 1 a 2 ZP, patří stát, územní samosprávné celky, státní fondy, příspěvkové organizace, školské právnické osoby zřízené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona a veřejná nezisková ústavní zdravotnická zařízení.

Stanovená týdenní pracovní doba

Týdenní pracovní doba upravená v § 79 odst. 1 a 2 ZP, případně týdenní pracovní doba zkrácená pod tyto hranice v kolektivní smlouvě anebo ve vnitřním předpisu bez snížení mzdy, je stanovenou týdenní pracovní dobou. Tento pojem má význam pro definování práce přesčas, protože prací přesčas je práce konaná nad takto stanovenou týdenní pracovní dobu. Definice stanovené týdenní pracovní doby má význam i pro právo zaměstnance, které mu garantuje ustanovení § 34b odst. 1 ZP. Podle tohoto ustanovení má zaměstnanec v pracovním poměru právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby upravené v § 79 ZP s výjimkou kratší pracovní doby anebo při zavedení konta pracovní doby jako zvláštního způsobu nerovnoměrného rozvržení pracovní doby upraveného v § 86 a 87 ZP.

Kratší pracovní doba

Zkrácení pracovní doby podle § 79 odst. 3 ZP, které může být provedeno výhradně bez snížení mzdy zaměstnance a pouze v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu, je nutné odlišit od kratší pracovní doby, která může být mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem individuálně sjednána. Ke sjednání kratší pracovní doby může dojít výhradně individuální dohodou zaměstnavatele a zaměstnance, kratší pracovní doba nemůže být stanovena vnitřním předpisem anebo sjednána kolektivní smlouvou. Podle § 80 ZP zaměstnanci přísluší mzda (plat) za výkon práce odpovídající této kratší pracovní době (sjednanému pracovnímu úvazku). Zaměstnanci přísluší mzda nebo plat v rozsahu vykonávané práce také pro případ, že požádá o kratší pracovní dobu podle § 241 odst. 2 ZP, pokud pečuje o dítě mladší 15 let nebo o osobu závislou na pomoci jiné osoby.

Rozdíl ve srovnání s původní úpravou

S účinností od 1. 1. 2012 je ustanovení § 79, které upravuje stanovenou týdenní pracovní dobu, formulačně upraveno. Dosavadní text, že pracovní doba „nesmí podle jednotlivých pracovních režimů překročit” délku pracovní doby uvedenou v tomto ustanovení, je vypuštěn a nahrazen pojmem „délka pracovní doby činí”. Pracovní doba je tak přímo zákoníkem práce stanovena v určité konkrétní délce v návaznosti na zvolený pracovní režim. Formulační změna v § 79 znamená, že týdenní délka pracovní doby je jednoznačně stanovena. Formulace, kterou zákoník práce používal do 31. 12. 2011 s tím, že pracovní doba „nesmí překročit” limity upravené v tomto ustanovení, byla někdy vnímána tak, že právní úprava v ČR nestanoví konkrétní délku týdenní pracovní doby. Rozhodně je i tato malá formulační změna ku prospěchu, protože v návaznosti na jednotlivé pracovní režimy je zcela zřejmé, jak dlouhá týdenní pracovní doba má být.

Při rozvržení pracovní doby musí zaměstnavatel vycházet ze zvolených pracovních režimů a maximální přípustnou délku týdenní pracovní doby musí posuzovat podle konkrétně zvolených pracovních režimů. Pracovní doba u zaměstnavatele nemusí být stanovena jednotně, zaměstnavatel může pro různé skupiny zaměstnanců nebo svých provozů zvolit podle konkrétních pracovních podmínek odlišné pracovní režimy. Přípustná délka týdenní pracovní doby je však závislá na zvoleném pracovním režimu a může být proto pro jednotlivé skupiny zaměstnanců či provozů různě dlouhá. Maximálně přípustná délka týdenní pracovní doby je určující také pro maximálně možný výkon práce konané na základě dohody o pracovní činnosti. Práci na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat v rozsahu překračujícím v průměru