dnes je 22.5.2024

Input:

č. 437/2005 Sb. NSS; Daňové řízení: daňová kontrola; plná moc zástupce; doručování

č. 437/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: daňová kontrola; plná moc zástupce; doručování
k § 10 odst. 3, § 16 a § 17 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 323/1996 Sb. a č. 29/2000 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. Pojem „daňové kontroly“ (§ 16 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) nelze ztotožnit s pojmem „daňové řízení“. Podle svého systematického zařazení v zákoně o správě daní a poplatků není daňová kontrola samostatným řízením, ale dílčím procesním postupem v jeho rámci, který je před správcem daně zahájen zpravidla sepsáním protokolu o zahájení daňové kontroly a projednáním výsledků a podepsáním zprávy o daňové kontrole před správcem daně také ukončen.
II. Plná moc zmocňující zástupce daňového subjektu ke všem úkonům týkajícím se daňové kontroly není neomezenou plnou mocí pro celé daňové řízení (§ 10 odst. 3 a § 17 odst. 7 věta prvá zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Písemnosti vztahující se k daňové kontrole, resp. i k dodatečnému platebnímu výměru, proto správce daně doručuje daňovému subjektu i jeho zástupci (§ 17 odst. 7 věta druhá téhož zákona); dodržení lhůty k podání žaloby stanovené v § 250b odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném k 31.12. 2002 (nyní v § 72 odst. 1 s. ř. s.), proti rozhodnutí o zamítnutí žalobcova odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru se však posoudí od jeho doručení daňovému subjektu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31 8. 2004, čj. 5 Afs 16/2004-60)
Věc: JUDr. Zdeněk A. v T. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobce.

Finanční úřad pro Prahu 1 (správce daně) na základě výsledků provedené daňové kontroly za zdaňovací období 1993 - 1996 vydal dne 11. 5. 1999 dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob, kterým stěžovateli dodatečně vyměřil za zdaňovací období roku 1996 daň ve výši 1 099 400 Kč.
Dne 8.6.1999 zplnomocnil stěžovatel pana Jana H. ke všem úkonům v souladu s daňovým řádem ve všech věcech týkajících se otázek, které obsahuje zpráva o daňové kontrole. K výzvě správce daně, aby stěžovatel upřesnil rozsah plné moci, stěžovatel dne 19. 10. 1999 správci daně sdělil, že zástupce je oprávněn za něj jednat se správcem daně ve všech věcech souvisejících s daňovou kontrolou, včetně podání odvolání. Dodatečný platební výměr napadl stěžovatel odvoláním. O odvolání rozhodl žalovaný (Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu) dne 4. 1. 2001, a to tak, že je zamítl. Rozhodnutí o zamítnutí odvolání žalovaný doručil zplnomocněnému zástupci dne 10. 1. 2001 a stěžovateli dne 24. 1. 2001.
Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu dne 13. 3. 2001. Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2003 žalobu pro opožděnost odmítl. V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že dvouměsíční lhůta stanovená v ustanovení § 250b odst. 1 o. s. ř. pro podání žaloby začala běžet ode dne doručení rozhodnutí zplnomocněnému zástupci, tj. ode dne 10. 1. 2001, a marně uběhla dne 12. 3. 2001. Stěžovatel však podal žalobu až dne 13. 3. 2001, a proto soudu nezbylo než žalobu usnesením ze dne 24. 11. 2003 pro opožděnost odmítnout.
Nejvyšší
Nahrávám...
Nahrávám...