dnes je 1.3.2024

Input:

č. 369/2004 Sb. NSS; Daňové řízení: odůvodnění rozhodnutí o odvolání

č. 369/2004 Sb. NSS
Daňové řízení: odůvodnění rozhodnutí o odvolání
k § 50 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Odvolací orgán je v řízení podle zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vázán odvolacími důvody. Vypořádal-li se s nimi řádně v odůvodnění svého rozhodnutí, a vyhověl tak požadavku § 50 odst. 7 téhož zákona, není jeho rozhodnutí nezákonné jen proto, že takové odůvodnění se zabývá třeba i jen dílčí otázkou pro rozhodnutí určující a neobsahuje bližší vymezení předmětu řízení nebo výčet všech provedených důkazů či jejich hodnocení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2004, čj. 7 Afs 10/2003-72)
Věc: Ing. Zdeněk Z. ve V. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalovaného.

Finanční úřad v Jihlavě vydal rozhodnutí v řízení o přezkoumávání daňových rozhodnutí (§ 55b d. ř.). O odvolání proti jeho rozhodnutí rozhodlo 3. 5. 2000 žalované finanční ředitelství; proti jeho rozhodnutí podal žalobce žalobu, jíž Krajský soud v Brně 9. 4. 2003 vyhověl a rozhodnutí finančního ředitelství zrušil.
Finanční ředitelství podalo proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jíž Nejvyšší správní soud vyhověl, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že napadené rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože z něho není zřejmý předcházející průběh řízení, nebylo specifikováno, co bylo předmětem řízení o přezkumu, nebyla dostatečně popsána skutková zjištění tohoto řízení a nebylo uvedeno, z jakých důkazů správce daně, popřípadě stěžovatel jako odvolací orgán, vycházel a jak je hodnotil. Jsou uvedena pouze zjištění k samotnému výsledku přezkumu, ale zjištění správce daně stěžovatel v souvislosti s právní úpravou nikterak nehodnotil, a stejně tak tomu bylo i v rozhodnutí správce daně. Postup stěžovatele, který v rozhodnutí neuvedl všechny důkazy, všechny souvislosti, neprovedl řádné hodnocení spolu s právním rámcem věci a posléze vše srozumitelně nevysvětlil ve vyjádření stěžovatele k žalobě, nelze akceptovat. Z rozhodnutí stěžovatele nelze podle názoru krajského soudu zjistit žádný skutkový závěr, neboť stěžovatel neuvedl výčet provedených důkazů a ty ani v rozporu s § 2 odst. 3 d. ř. nehodnotil.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatel namítal, že rozsudek krajského soudu spočívá na nesprávném posouzení právní otázky, a proto je nezákonný. K nedostatku důvodů rozhodnutí poukázal stěžovatel na to, že předmětem soudního řízení bylo rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o výsledku přezkoumání podle § 55b d. ř. Přezkoumávané rozhodnutí bylo tedy vydáno v rámci daňového řízení o mimořádném opravném prostředku, kterému předcházelo daňové řízení vyměřovací. Rovněž předmět řízení o přezkumu podle citovaného ustanovení je v souladu s citovaným zákonem výstižně a nezaměnitelně specifikován v rozhodnutí, kterým bylo povoleno přezkoumání daňového rozhodnutí správce daně v mimoodvolacím řízení. V souladu s danou právní úpravou je popis skutkových zjištění celého řízení o přezkoumání daňových
Nahrávám...
Nahrávám...