§ 36 DŘ Prodloužení lhůty

Komentář k § 36 DŘ

Podle odstavce 1 může správce daně ze závažného důvodu povolit před uplynutím lhůty její prodloužení, a to na žádost osoby zúčastněné na správě daní podané před uplynutím lhůty. Lhůtu stanovenou zákonem lze však prodloužit jen v případě, že tuto možnost zákon výslovně připouští (např. v § 36 odst. 4 DŘ nebo v § 129 odst. 1 DŘ).

Podle odstavce 2 je správce daně povinen vyhovět první žádosti o prodloužení lhůty, pokud se tato žádost netýká prodloužení lhůty stanovené zákonem. Správce daně prodlouží lhůtu alespoň o dobu, která v den podání žádosti zbývá ze lhůty, která je předmětem žádosti o prodloužení. Žádá-li však osoba zúčastněná na správě daní o kratší lhůtu, je správce daně žádostí vázán.

Jestliže daňový subjekt podá před uplynutím lhůty žádost o její prodloužení a správce daně nevydá rozhodnutí do doby, o níž má být lhůta podle žádosti prodloužena, nebo nevydá rozhodnutí do 30 dnů ode dne, ve kterém žádost obdržel, pak se podle odstavce 3 uplatní právní fikce souhlasného rozhodnutí (tj. dojde k vyhovění žádosti bez rozhodnutí). Přitom je rozhodující ta z výše uvedených podmínek, která nastane dříve.

Podle odstavce 4 může správce daně prodloužit lhůtu pro podání řádného daňového přiznání až o 3 měsíce, a to buď z vlastního podnětu, nebo na žádost daňového subjektu. Toto ustanovení ale nelze použít v případě daňového přiznání za…