dnes je 26.1.2023

Input:

č. 351/2004 Sb. NSS; Daňové řízení: přeplatek na dani

č. 351/2004 Sb. NSS
Daňové řízení: přeplatek na dani
k § 64 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“)
Zrušení či změny rozhodnutí správce daně, kterými byla stěžovateli vyměřena daň z převodu nemovitostí, lze v daňovém řízení dosáhnout jen opravnými prostředky upravenými v zákoně ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Vznik přeplatku na této dani za rok 1996 z důvodu nezákonnosti rozhodnutí žalovaného nelze dovozovat jen proto, že Ústavní soud nálezem v konkrétní věci jiného účastníka rozhodl o tom, že u něj byla napadená rozhodnutí vydána v rozporu s právními předpisy (zde: II. ÚS 485/98 ve věci ústavní stížnosti města Stříbra).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2004, čj. 5 Afs 25/2003-57)
Věc: Město R. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalobce.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 4. 2002 byla zamítnuta žalobcova odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Rychnově nad Kněžnou, kterými byly zamítnuty žalobcovy žádosti o obnovu řízení ukončených pravomocnými platebními výměry na daň z převodu nemovitostí dle zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou zamítl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 5. 2003.
Žalobce (dále „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností; především namítal, že mu vyměřením daně z převodu nemovitostí vznikl na této dani přeplatek, který by mu měl být vrácen. Své tvrzení o nezákonnosti platebních výměrů, kterými mu byla vyměřena daň z převodu nemovitostí dle § 20 odst. 6 písm. g) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., opřel o nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 485/98. Stěžovatel také uvedl, že poté, co žalovaný usoudil, že návrh na obnovu řízení je podán po uplynutí subjektivní tříleté lhůty stanovené v § 47 daňového řádu, měl tento návrh posoudit podle jeho obsahu jako žádost o vrácení přeplatku dle § 64 daňového řádu, neboť lhůta k učinění tohoto úkonu dosud neuplynula.
Z obsahu spisu vyplynulo, že stěžovatel podal daňová přiznání k dani z převodu nemovitostí [§ 21 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění platném pro zdaňovaní období roku 1996] na základě smluv o převodu bytové jednotky jejich stávajícímu nájemci dle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), a to poté, co katastrální úřad rozhodl o povolení vkladu práva. Přiznanou daň z převodu nemovitostí vyměřil v roce 1996 správce daně I. stupně platebními výměry, které byly stěžovateli v témže roce doručeny a nabyly právní moci.
Stěžovatel podal dne 11. 2. 2000 žádosti o obnovu řízení ukončených platebními výměry na daň z převodu nemovitostí, které nabyly právní moci v letech 1996 – 1999. Správce daně I. stupně vyhověl stěžovatelovým žádostem a povolil obnovu řízení v případech, kdy došlo k pravomocnému vyměření daně
Nahrávám...
Nahrávám...