č. 2511/2012 Sb. NSS; Daň z přidané hodnoty: úrok z daňového přeplatku; Spotřební daně: úrok z daňového přeplatku
č. 2511/2012 Sb. NSS
Daň z přidané hodnoty: úrok z daňového přeplatku
Spotřební daně: úrok z daňového přeplatku
k § 64 odst. 6 a § 73 odst. 10 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb.*) (v textu jen „daňový řád z roku 1992“)
k § 291 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 113/1997 Sb.**)
Zavinil-li celní orgán jako správce daně vznik přeplatku daně z přidané hodnoty či spotřební daně uhrazené společně se clem v době do 30.6.2002, je nutno nárok na úrok při vrácení tohoto přeplatku posuzovat podle § 64 odst. 6, případně § 73 odst. 10 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nikoliv podle § 291 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, čj. 7 Afs 59/2010-143)
Prejudikatura: č. 741/2006 Sb. NSS, č. 1837/2009 Sb. NSS a č. 2143/2010 Sb. NSS.
Věc: Akciová společnost SENZO proti Celnímu ředitelství České Budějovice o úrok z daňového přeplatku, o kasační stížnosti žalovaného.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 2. 2009 byl zrušen platební výměr celního dluhu žalobkyně vydaný Celním úřadem v Českých Budějovicích dne 14. 3. 2001.
Na základě žádosti žalobkyně o vrácení neoprávněně uhrazeného cla, daní a nákladů spojených s exekucí vydal celní úřad dne 19. 2. 2009 rozhodnutí o přeplatku, jímž podle § 64 odst. 1 a 4 a § 58 daňového řádu z roku 1992 sdělil výši přeplatku na cle, dani z přidané hodnoty, spotřební dani a exekučních nákladech v celkové částce 1 771 832 Kč. V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobkyně, kromě poukazu na aplikaci nesprávných předpisů, výslovně požádala i o úhradu úroků ve výši 19 %, a to podle § 64 odst. 6 daňového řádu z roku 1992.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 5. 2009 změnil rozhodnutí I. stupně pouze uvedením odkazu na jiné předpisy, ve vztahu k vrácení cla poukázal na přílohu IV Aktu o přistoupení (č. 44/2004 Sb. m. s.), přechodná ustanovení zákona č. 187/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, čl. 236 nařízení Rady (EHS) č. 2913/1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „celní kodex“) a § 286 celního zákona. Dále ve vztahu k daním poukázal na § 111 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, § 2 odst. 2 písm. 1) a § 42 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, § 140 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a § 17 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, to vše za použití daňového řádu z roku 1992.
K žádosti o úhradu úroků se žalovaný vyjádřil v důvodech odvolacího rozhodnutí tak, že se daňový řád z roku 1992 v tomto řízení použije jen jako procesní předpis, který nezakládá hmotněprávní nárok, který může plynout jen z celních předpisů.
Dne 18. 6. 2009 celní úřad vydal rozhodnutí o úroku, jímž ve spojení s odvolacím rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 12. 2009 nebylo žádosti žalobkyně vyhověno.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného o vrácení celního dluhu žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji rozsudkem ze dne 26.8.2009, čj. 10 Ca 67/2009-29, zamítl. Rozsudek krajského soudu však zrušil Nejvyšší…
