č. 1762/2009 Sb. NSS, Řízení před soudem: rozhodování rozšířeného senátu
č. 1762/2009 Sb. NSS
Řízení před soudem: rozhodování rozšířeného senátu
k § 17 odst. 1 soudního řádu správního
Úkolem rozšířeného senátu je sjednocovat judikaturu Nejvyššího správního soudu. Dle § 17 odst. 1 s. ř. s. je oprávněn rozhodovat tam, kde mu byla věc postoupena senátem, který dospěl k závěru odlišnému od závěru dříve vysloveného. Postoupit rozšířenému senátu lze jak celou právní věc k rozhodnutí, tak i některou z jednotlivých sporných otázek. Rozšířený senát však neřeší abstraktní právní otázky bez ukotvení ke skutkovým zjištěním posuzovaných případů. Proto také při projednávání předložených věcí zkoumá, zda právní posouzení odpovídá zjištěnému skutkovému stavu.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2007, čj. 2 Afs 52/2006-86)
Věc: Akciová společnost České přístavy proti Celnímu ředitelství Praha o celní dluh, v řízení o kasační stížnosti žalobce.
Celní úřad v Mělníku dne 11.11.2002 vyměřil žalobci celní dluh ve výši 79 475 Kč podle § 140 odst. 2 a § 241 odst. 1 písm. a) zákona č 13/1993 Sb., celní zákon (dále jen „celní zákon“), a rozhodnutím z téhož dne žalobci vyměřil celní dluh ve výši 72 171 Kč podle stejného zákona.
Žalovaný dne 24. 10. 2003 a dne 30. 10. 2003 odvolání žalobce proti těmto rozhodnutím zamítl.
Žalobce proti rozhodnutím žalovaného brojil žalobami, které Městský soud v Praze dne 14. 9. 2005 zamítl.
Rozsudky Městského soudu v Praze napadl žalobce (stěžovatel) kasačními stížnostmi, ve kterých zejména namítal, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku možnosti aplikace § 241 a písm. b) celního zákona. Podle tohoto ustanovení se za nedostatky, které mají zásadní vliv na dočasné uskladnění nebo příslušný celní režim podle § 241 téhož zákona, nepovažuje nedbalost příslušné osoby. Toto ustanovení nebylo součástí celního zákona v době vzniku dluhů, ale bylo jeho součástí v době jejich vyměření. Žalovaný i městský soud ve svých rozhodnutích brali toto ustanovení v úvahu, dospěli však, byť každý z jiného důvodu, k závěru, že stěžovatel podmínky pro jeho užití nesplňuje.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2006, čj. 5 Afs 68/2005-68 (žalobce akciová společnost České přístavy), vyslovil k obdobné kasační námitce následující právní názor: „Stěžovatelem namítané ustanovení § 241a písm. b) nebylo v rozhodné době do celního zákona vtěleno. Do celního zákona bylo zapracováno na základě novely celního zákona (zákon č. 1/2002 Sb.) a nabylo účinnosti až dne 1. 7. 2002. S ohledem na výše uvedené se tak kasační námitka stěžovatele spočívající v porušení výše uvedeného ustanovení jeví jako irelevantní, když v době vzniku celního dluhu jej nebylo možno aplikovat. Taktéž městský soud shodně formulovou žalobní námitku stěžovatele nebyl povinen přezkoumávat a zabývat se tím, zda se v projednávané věci stěžovatel dopustil nedbalosti, či nikoli. V rozhodné době celní zákon neupravoval podmínky, za kterých celní dluh dle ustanovení § 241 odst. 1 písm. a) celního zákona nevzniká, a celní dluh tak vznikl naplněním dikce ustanovení § 241, tzn. samotným porušením povinnosti bez ohledu na to, jakým způsobem byla tato povinnost porušena. Liberační důvody ve vztahu k…
