dnes je 26.11.2020

Input:

Změny právní úpravy dovolené od 1. 1. 2021 - 2. část

23.10.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2020.22.01
Změny právní úpravy dovolené od 1. 1. 2021 – 2. část

Mgr. Zdeněk Schmied

DODATKOVÁ DOVOLENÁ

Dodatková dovolená je – na rozdíl od dovolené za kalendářní rok nebo její poměrné části – zvláštním druhem dovolené příslušející zaměstnancům vykonávajícím práce pod zemí při těžbě nerostů nebo ražení tunelů a štol nebo práce zvlášť obtížné včetně práce v tropických a jinak zdravotně obtížných oblastech. Novela zákoníku práce přinesla nejen převedení dodatkové dovolené „na hodiny” na principu stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby – dále jen „TPD” (obdobně jako v případě dovolené za kalendářní rok nebo její poměrné části – viz první část příspěvku o změnách v právní úpravě dovolené), ale i některé věcné změny, mezi něž patří zejména rozšíření okruhu zvlášť obtížných prací o práce konané při čištění stok, kalových prostor, kanálových odpadů, žump, vpustí, kanalizačního potrubí a přípojek, hubení škodlivých živočichů ve stokách a při obsluze čistíren odpadních vod, a konečně též nezapočítávání některých dob jako odpracovaných pro účely dodatkové dovolené.

Dodatková dovolená zaměstnanců vykonávajících práce v podzemí při ražení tunelů a štol

Zaměstnancům, kteří při výkonu práce pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol pracují u téhož zaměstnavatele po stanovenou, popřípadě po sjednanou kratší TPD celý kalendářní rok, vznikne právo na dodatkovou dovolenou v délce odpovídající této stanovené, popřípadě kratší TPD. Musí tedy jít o výkon této práce po celý kalendářní rok, a to u stejného zaměstnavatele.

Podle § 215 odst. 2 ZP téhož ustanovení platí, že pokud zaměstnanec za výše uvedených podmínek pracuje jen část kalendářního roku (buď z důvodu, že jeho pracovní poměr netrvá po celý kalendářní rok, anebo po část roku nesplňuje podmínky pro poskytování této dodatkové dovolené), přísluší mu za každou odpracovanou stanovenou nebo kratší TPD v kalendářním roce dodatková dovolená v délce jedné dvaapadesátiny stanovené nebo kratší TPD. Je tedy zřejmé, že úprava poměrné části dodatkové dovolené je postavena na stejném principu jako výpočet poměrné části dovolené za kalendářní rok (s tím, že zde nedochází k vynásobení příslušné dvaapadesátiny TPD výměrou dovolené, jestliže výměra představuje číslo 1). Pro určení jedné dvaapadesátiny (popř. jedné dvanáctiny) příslušné TPD lze využít tabulky příkladů – viz první část tohoto příspěvku.

Pokud v průběhu téhož kalendářního roku dojde u zaměstnance ke změně délky stanovené nebo kratší TPD, postupuje se obdobně jako v případě dovolené za kalendářní rok nebo její poměrné části podle § 212 odst. 4 ZP (viz první část tohoto příspěvku). Doporučit lze v takovém případě opět zjištění průměrné délky TPD v kalendářním roce.

I pro účely dodatkové dovolené se za výkon práce pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol považují doby uvedené v § 216 odst. 2 ZP§ 348 odst. 1 ZP. Tyto doby se však jako výkon práce pro účely dodatkové dovolené posuzují pouze za předpokladu, že zaměstnanec by tyto práce za stanovených podmínek skutečně vykonával, kdyby u něho nebylo došlo k překážce v práci, popřípadě k jinému zameškání práce uvedenému v § 216 odst. 2 ZP§ 348 odst. 1 ZP.

Dodatková dovolená zaměstnanců vykonávajících práce zvlášť obtížné

Právo na dodatkovou dovolenou mají dále zaměstnanci, kteří konají práce zvlášť obtížné. Zákoník práce podává § 215 odst. 4 ZP výčet prací, které se pro účely dodatkové dovolené považují za takové zvlášť obtížné práce. Zákon předpokládá, že konkrétní posouzení, zda zaměstnanec splňuje na určitém pracovišti podmínky, které jsou uvedeny v § 215 odst. 4 ZP, provedou příslušní vedoucí zaměstnanci u jednotlivých zaměstnavatelů. Zaměstnavatelům nic nebrání v tom, aby na základě smlouvy či vnitřním předpisem upravili pracovní podmínky zaměstnanců, kteří konají práce zvlášť obtížné, které rovněž mohou vymezit šířeji nebo příznivěji, než činí zákoník práce. Kromě dodatkové dovolené poskytované podle § 215 ZP, která může být smluvně či vnitřním předpisem prodloužena, se zaměstnancům konajícím práce zvlášť obtížné poskytují i některé další zaměstnanecké výhody, např. v oblasti stravování, rekreace, zdravotní péče, penzijního připojištění.

Právo na dodatkovou dovolenou zaměstnanců konajících práce zvlášť obtížné (s odchylkou u prací konaných v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech podle § 215 odst. 4 písm. f) ZP vzniká za stejných podmínek jako u zaměstnanců pracujících pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol. Platí tedy obdobně, že zaměstnanci, který u téhož zaměstnavatele po celý kalendářní rok po stanovenou nebo sjednanou kratší TPD koná práce zvlášť obtížné za podmínek stanovených v § 215 odst. 4 ZP, přísluší dodatková dovolená v délce stanovené nebo sjednané kratší TPD.

Pokud zaměstnanec za výše uvedených podmínek pracuje jen část kalendářního roku (buď z důvodu, že jeho pracovní poměr netrvá po celý kalendářní rok, anebo po část roku nesplňuje podmínky pro poskytování této dodatkové dovolené), přísluší mu za každou odpracovanou stanovenou nebo kratší TPD v kalendářním roce dodatková dovolená v délce jedné dvaapadesátiny stanovené nebo kratší TPD. Při změně délky stanovené nebo kratší TPD během téhož kalendářního roku lze jako u dovolené za kalendářní rok nebo u její poměrné části doporučit opět zjištění průměrné délky TPD v příslušném kalendářním roce.

Pro účely dodatkové dovolené se novelou zákoníku práce nově stanoví, že v případech uvedených v § 215 odst. 4 písm. a) až e) a g) až j) ZP (na rozdíl od prací konaných v podzemí při těžbě nerostů a ražení tunelů a štol a při výkonu prací v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech) se za výkon práce, s výjimkou čerpání dovolené, nepovažují doby uvedené v § 216 odst. 2 ZP§ 348 odst. 1 ZP; právo na dodatkovou dovolenou v těchto případech vzniká jen na základě skutečného výkonu práce za podmínek uvedených v § 215 odst. 1 až 4 ZP. Protože uvedené opatření, jehož účelem bylo vyloučení dřívějšího automatického započítávání „náhradních” dob, kdy zaměstnanec fakticky nekoná práci za stanovených podmínek pro výkon prací zvlášť obtížných, a přesto jsou tyto doby fiktivně považovány za výkon práce, zahrnuje rovněž situaci, kdy zaměstnanec čerpá ze své rozvržené pracovní doby náhradní volno za práci vykonanou přesčas nebo ve svátek, doporučují autoři, aby toto náhradní volno zaměstnavatelé odchýlením se ve prospěch zaměstnanců jako odpracovanou dobu pro dodatkovou dovolenou započetli.

Zcela odlišně jsou stanoveny podmínky pro vznik práva na dodatkovou dovolenou při výkonu prací v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech. Zde platí předchozí úprava, podle níž podmínkou práva na dodatkovou dovolenou je nepřetržitý výkon práce v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech alespoň 1 rok. Zaměstnanec, který dovršil 1 rok nepřetržité práce v těchto oblastech, má právo na dodatkovou dovolenou již za tento rok. Pracuje-li zaměstnanec v těchto oblastech nepřetržitě více než 1 rok, přísluší mu za každých 21 odpracovaných dnů v těchto oblastech jedna dvanáctina dodatkové dovolené. „Náhradní doby” uvedené v § 216 odst. 2 ZP se započítávají jako odpracované do výše 20násobku stanovené nebo kratší TPD, ostatní doby uvedené v § 348 odst. 1 ZP se započítávají jako odpracované v plném rozsahu. Odchylka pro zaměstnance pracující v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech je odůvodněna specifikou podmínek pobytu v těchto oblastech. Jejich výčet je uveden ve vyhlášce č. 600/2006 Sb.

Souběh práv na dodatkovou dovolenou

Konstrukce zákoníku práce je taková, že kumulace práva na dodatkovou dovolenou z důvodu výkonu více druhů zvlášť obtížných prací ve smyslu § 215 odst. 4 ZP není možná. Zaměstnanec, který pracuje v tropech a současně je při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaven přímému nebezpečí nákazy, má právo na „jednu” dodatkovou dovolenou v délce jeho stanovené nebo sjednané kratší TPD. Zákoník práce totiž v § 215 odst. 4 ZP vymezuje práce zvlášť obtížné pro účely poskytování dodatkové dovolené a v odstavci 6 pak stanoví, že dodatková dovolená přísluší za stanovených podmínek těm zaměstnancům, kteří tyto práce vykonávají.

Na druhé straně však z výslovné úpravy § 215 odst. 3 ZP vyplývá, že souběh práva na dodatkovou dovolenou z důvodu výkonu prací pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol s právem na dodatkovou dovolenou z důvodu výkonu prací zvlášť obtížných je možný. Kumulace jednotlivých práv na dodatkovou dovolenou je tedy možná pouze v případě, že zaměstnanec vykonávající práce pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol je současně vystaven nepříznivým účinkům ionizujícího záření.

Délka dodatkové dovolené

Délka dodatkové dovolené je stanovena odlišně a podle jiných kritérií, než je tomu u dovolené za kalendářní rok nebo její poměrné části. Její délka je stanovena jednotně pro všechny zaměstnance, kteří splňují podmínky pro její přiznání. Zákon upravuje právo na dodatkovou dovolenou v délce stanovené nebo kratší TPD (neboť ta se již neupravuje násobkem příslušné výměry) pro všechny zaměstnance v případě výkonu prací pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol nebo prací zvlášť obtížných, a to po celý kalendářní rok. Pokud zaměstnanec koná uvedené práce jen po část kalendářního roku, vznikne mu při splnění stanovených podmínek právo na poměrnou část dodatkové dovolené.

Dodatková dovolená v délce stanovené nebo kratší TPD – „plná dodatková dovolená”

Podle § 215 odst. 1 ZP zaměstnanec, který po celý kalendářní rok u téhož zaměstnavatele koná práce po stanovenou (popřípadě sjednanou kratší) TPD pod zemí při těžbě nerostů nebo ražení tunelů a štol, stejně jako zaměstnanec, který takto koná práce zvlášť obtížné, má právo na dodatkovou dovolenou v délce odpovídající jeho stanovené, popřípadě kratší TPD (tzv. plná dodatková dovolená).

Dojde-li v průběhu kalendářního roku ke změně délky stanovené nebo kratší TPD, je třeba postupovat stanovením průměrné délky TPD, která je současně pro zaměstnance plnou dodatkovou dovolenou.

Je třeba upozornit, že určitá odchylka při stanovení práva na dodatkovou dovolenou platí pro zaměstnance pracující v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech podle § 215 odst. 4 písm. f) ZP, která je odůvodněna odlišností povahy práce těchto zaměstnanců ve stanovených geografických oblastech. U těchto zaměstnanců vznikne právo na plnou dodatkovou dovolenou jen za podmínky, že v uvedených oblastech konali práci nepřetržitě po dobu 1 roku (v tom případě jim právo na tuto dovolenou vznikne již za tento rok), a pracují-li v těchto oblastech nepřetržitě více než 1 rok, přísluší jim za každých 21 odpracovaných dnů v těchto oblastech jedna dvanáctina dodatkové dovolené. I u těchto zaměstnanců odpovídá délka plné dodatkové dovolené právě délce jejich stanovené, popřípadě kratší TPD.

Novelou zákoníku práce bylo však u značně široké skupiny zaměstnanců vykonávající práce zvlášť obtížné zrušeno započítávání dob uvedených v § 216 odst. 2 ZP§ 348 odst. 1 ZP (s výjimkou čerpání dovolené) jako dob považovaných za výkon práce.

Podle § 215 odst. 8 ZP je pro vznik práva na dodatkovou dovolenou u zaměstnanců uvedených v odst. 4 písm. a) až e) a g) až j) relevantní jen skutečný (faktický) výkon práce za podmínek zde uvedených (nikoliv i tzv. náhradní doby). Výjimkou jsou zaměstnanci pracující pod zemí při těžbě nerostů nebo ražení tunelů a štol a zaměstnanci pracující v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech.

Poměrná část dodatkové dovolené

Koná-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele práce pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, stejně jako koná-li zaměstnanec práce zvlášť obtížné jen po část kalendářního roku, přísluší mu za každou odpracovanou stanovenou, popřípadě kratší TPD v kalendářním roce jedna dvaapadesátina dodatkové dovolené (tedy jedna dvaapadesátina ze stanovené nebo kratší TPD). U zaměstnanců pracujících v tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastech se postupuje odchylně, jestliže za předpokladu splnění základní podmínky spočívající v nepřetržitém výkonu práce v uvedených oblastech po dobu alespoň 1 roku, přísluší v dalším období za každých 21 odpracovaných dnů jedna dvanáctina dodatkové dovolené (tedy jedna dvanáctina ze stanovené nebo kratší TPD – viz § 215 odst. 4 písm. f) ZP a také předchozí kapitola Dodatková dovolená v délce stanovené nebo kratší TPD). Ve všech uvedených případech se jedná o poměrnou část dodatkové dovolené, která je však konstruována podobně jako poměrná část dovolené za kalendářní rok, neboť vychází z podílu na stanovené nebo kratší TPD příslušného zaměstnance.

Případy, kdy zaměstnanec vykonává práce, při nichž se za stanovených podmínek poskytuje dodatková dovolená, jen po část kalendářního roku, mohou být následující:

  • zaměstnanec vykonával tyto práce pouze po část kalendářního roku proto, že jeho pracovní poměr trval u konkrétního zaměstnavatele pouze po tuto část, a nikoliv po celý kalendářní rok (např. pracovní poměr vznikl 1. března nebo skončil 31. července apod.);

  • pracovní poměr trval sice celý kalendářní rok, ale zaměstnanec zameškal
    určitý počet dnů pro překážky v práci, které se pro účely dodatkové dovolené nepovažují za výkon práce;

  • pracovní poměr trval celý kalendářní rok a u zaměstnance se nevyskytly překážky v práci, které se neposuzují jako výkon práce. Vykonával však i práce, za jejichž výkon se dodatková dovolená neposkytuje.

  • zaměstnanec vykonával práce, při nichž se poskytuje dodatková dovolená, jen po část kalendářního roku proto, že v průběhu tohoto roku došlo ke změně pracovní smlouvy, pokud jde o vymezení druhu práce. Např. zaměstnanec pracoval do konce května v prostředí otevřených zářičů a od 1. června začal na základě dohodnuté změny pracovní smlouvy vykonávat práci, jejíž výkon neodůvodňuje poskytování dodatkové dovolené.

Jedna dvaapadesátina a jedna dvanáctina dodatkové dovolené

Při stanovení poměrné části dodatkové dovolené z její plné výměry dané příslušnou délkou stanovené, popřípadě kratší TPD zaměstnance je nutno vycházet ze stanoveného podílu na této TPD, a to (jak výše uvedeno) z násobků jedné dvaapadesátiny, popřípadě jedné dvanáctiny TPD. Nejprve je tedy třeba určit, kolik hodin z příslušné TPD tyto základní zlomky činí. Při zaokrouhlování poměrné části dodatkové dovolené, jakožto samostatného práva zaměstnance, lze doporučit podle společných ustanovení o dovolené (§ 216 odst. 5 ZP zaokrouhlení rovněž na celé hodiny nahoru, i když to zákon pro tento typ dovolené speciálně nestanovil. K tomu lze využít následující tabulky příkladů různých délek TPD a jejich poměrné části:

Příklady hodnot rozhodných pro výpočet délky poměrné části dodatkové dovolené

TPD
(hodiny)
 
Délka dodatkové dovolené za kalendářní rok v hodinách   1/52 TPD   1/12 TPD  
Stanovená  
40   40   0,769   3,333  
38,75   38,75   0,745   3,229  
37,5   37,5   0,721   3,125  
Sjednaná kratší  
35   35   0,673   2,916  
30   30   0,577   2,5  
25   25   0,481   2,083  
20   20   0,385   1,666  

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O DOVOLENÉ

Společná ustanovení o dovolené jsou obsažena v § 216 ZP. Protože o „limitovaném a nelimitovaném” zápočtu tzv. „náhradních dob” podle § 348 odst. 1 ZP a § 216 odst. 2 a 3 ZPpovažovaných pro účely dovolené jako výkon práce bylo podrobně pojednáno v 1. části příspěvku, připomeňme zde pouze stručně zbývající obecná pravidla o dovolené, která se vztahují na dovolenou jako takovou – tedy dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, jakož i na dovolenou dodatkovou.

Jedná se o tato pravidla:

  • Za nepřetržité trvání pracovního poměru se považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru k témuž zaměstnavateli (§ 216 odst. 1 ZP.

  • Výčet některých tzv. „limitovaných” důležitých osobních překážek v práci, včetně podmínek jejich započítávání pro účely dovolené jako doby výkonu práce jen do souhrnné výše 20tinásobku TPD (tedy např. u stanovené 40hodinové TPD - 800 hodin v kalendářním roce, u kratší TPD 25 hodin – 500 hodin), je shodný s výčtem těchto překážek v práci, které se do 31. 12. 2020 nepovažují pro tento účel za výkon práce (§ 216 odst. 2 a 3 ZP. Ostatní „náhradní doby” podle § 348 odst. 1 ZP se za výkon práce považují v plném rozsahu doby jejich trvání (viz kapitola K dobám, které se z hlediska dovolené považují za výkon práce v první části příspěvku).

  • Poskytování nevyčerpané dovolené v souvislosti s dlouhodobým uvolněním zaměstnance pro výkon veřejné funkce a při skončení tohoto výkonu funkce řeší beze změny § 216 odst. 4 ZP. Nicméně problematické řešení v praxi může zejména u zaměstnanců zařazených v různě dlouhých směnách vyvolat diametrálně rozdílná právní úprava dovolené vyjádřené v zákoníku práce „v hodinách”, kdežto v jiných právních předpisech, např. v § 81a zákona o obcích, „v kalendářních dnech”. Ideálním řešením je vyčerpání dovolené u zaměstnavatele do uvolnění zaměstnance pro výkon veřejné funkce a stejně tak i u uvolněného před ukončením výkonu veřejné funkce (ve druhém případě umožňuje zákon o obcích nevyčerpanou dovolenou „proplatit”).

Dovolená, na níž vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se zaokrouhluje na celé hodiny nahoru (§ 216 odst. 5 ZP.

ČERPÁNÍ DOVOLENÉ

V právní úpravě čerpání dovolené dochází v nové koncepci