V případu se řešilo prokazování souvislosti nákladu se zdanitelnými příjmy poplatníka podnikajícího ve stavebnictví.
Nejvyšší správní soud se v rozsudku č. j. 4 Afs 214/2024‑87 ze dne 6. 2. 2026 zabýval daňovou uznatelností nákladů u obchodní společnosti, jejíž ekonomická činnost spočívá v prodeji stavebního materiálu a v realizaci menších stavebních zakázek. Spor se týkal zejména rozsahu důkazního břemene daňového subjektu podle § 24 odst. 1 ZDP. Společnosti byla doměřena daň z příjmů právnických osob, protože neprokázala jejich časovou a věcnou souvislost s dosaženými příjmy ve smyslu § 23 odst. 1 ZDP. Nebyl tedy spor o to, zda náklad vznikl a plnění bylo dodáno reálným dodavatelem.
Důvodem pochybností správce daně bylo mj. to, že…
