Nález 9/2007 SbNU, sv. 44, K návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 425/2002 Sb., zákona č. 427/2003 Sb., zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 626/2004 Sb., pokud se týkají soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, nález č. 9

Pl. ÚS 55/05

K návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 425/2002 Sb., zákona č. 427/2003 Sb., zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 626/2004 Sb., pokud se týkají soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu

Posouzení ústavnosti platových restrikcí vůči soudcům pro konkrétní období konkrétního roku spadá do rámce vymezeného principem soudcovské nezávislosti. Ústavní postavení soudců na straně jedné a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy, na straně druhé se vzhledem k principu dělby moci a principu nezávislosti soudců odlišuje, z čehož plyne i rozdílný dispoziční prostor pro zákonodárce k platovým restrikcím vůči soudcům ve srovnání s dispozičním prostorem k takovýmto restrikcím v jiných oblastech veřejné sféry. Zásah do materiálního zabezpečení soudců garantovaného zákonem nesmí být výrazem svévole zákonodárce, nýbrž musí být, vycházeje ze zásady proporcionality, odůvodněn výjimečnými okolnostmi, např. tíživou finanční situací státu, přičemž i za splnění této podmínky musí být zohledněna odlišnost funkce soudců a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy; takovýto zásah nesmí zavdat důvod k obavám, nedotýká-li se omezení důstojnosti soudců, příp. není-li výrazem ústavně nepřípustného tlaku moci zákonodárné a moci výkonné na moc soudní.

Za platovou restrikci, v souladu s dosavadními nálezy Ústavního soudu, je tedy třeba považovat opatření, kdy soudci je odňata nebo snížena nároková složka odměny (např. další plat), aniž by toto odnětí nebo snížení bylo kompenzováno zvýšením jiné nárokové složky odměny. Za další formu platové restrikce je ovšem třeba považovat i zmrazení zákonem předpokládaného růstu příjmů soudců nebo i jiných ústavních činitelů, přičemž např. „trvalé“ zmrazení platů některých představitelů státu by Ústavní soud nepochybně posuzoval jako krok ústavně nepřípustný. Tenorem dosavadních precedentů je teze (princip), že platové poměry soudců v širokém smyslu mají být stabilní nesnižovatelnou veličinou, pokud nenastanou zcela výjimečné, mimořádné okolnosti státu. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu ovšem nelze dovozovat trvalý a nezpochybnitelný nárok na každoroční růst platů soudců.

Nález

pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský (soudce zpravodaj), Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 16. ledna 2007 sp. zn. Pl. ÚS 55/05 ve věci návrhu Městského soudu v Brně na zrušení I. ustanovení § 1 písm. h) zákona č. 425/2002 Sb. a § 3 zákona č. 425/2002 Sb., pokud se týká soudce okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu [§ 1 písm. h) zákona č. 425/2002 Sb.], II. ustanovení § 1 písm. i) zákona č. 427/2003 Sb. a § 3 a 4 zákona č. 427/2003…