dnes je 11.8.2022

Input:

Nález 82/2000 SbNU, sv. 18, K ukládání povinností v daňovém řízení; K povinnosti nového majitele nemovitosti uhradit nedoplatek na dani z nemovitosti

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 82

I. ÚS 107/2000

K ukládání povinností v daňovém řízení
K povinnosti nového majitele nemovitosti uhradit nedoplatek na dani z nemovitosti

Správní orgány jsou podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zavázány postupovat v daňovém řízení v úzké součinnosti s daňovými subjekty a při vyžadování plnění jejich povinností v daňovém řízení volí jen takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují a umožňují přitom ještě dosáhnout cíle řízení, tj. stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly kráceny daňové příjmy.

Podle § 32 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. lze v daňovém řízení ukládat povinnosti nebo přiznávat práva jen rozhodnutím s předepsaným obsahem. Této povinnosti se nemohl správní orgán zbavit tím, že se odvolal na to, že povinnost uhradit nedoplatek na dani z nemovitosti přešla na nového majitele, tedy ze zákona (§ 13b odst. 2 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů), protože daňová povinnost byla původnímu poplatníkovi řádně vyměřena. Nebyla však vyměřena novému poplatníkovi podle uvedeného zákona o správě daní a poplatků, čímž došlo k porušení jeho práv podle čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 30. května 2000 sp. zn. I. ÚS 107/2000, ve znění opravného usnesení ze dne 21. června 2000, ve věci ústavní stížnosti Q-LEASING, s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 19. 1. 2000 sp. zn. 16 Ca 296/99, jímž bylo zastaveno řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem z 23. 6. 1999 č. j. 2833/150/99/G o zamítnutí stěžovatelova odvolání proti výzvě Finančního úřadu v Teplicích z 30. 12. 1998 č. j. 117457/98/210960/1390 k zaplacení nedoplatků daně z nemovitostí v náhradní lhůtě.

I. Výrok

Ústavní stížnosti se vyhovuje a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2000 č. j. 16 Ca 296/99-22 a rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 1999 č. j. 2833/150/99/G, jakož i výzva Finančního úřadu v Teplicích ze dne 30. 12. 1998 č. j. 117457/98/210960/1390 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 18. 2. 2000.

Ústavní stížností napadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 19. 1. 2000 sp. zn. 16 Ca 296/99, kterým bylo zastaveno řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 1999 č. j. 2833/150/99/G. Stěžovatel je toho názoru, že mu bylo odňato právo na soudní ochranu podle čl. 10 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a dále porušeno jeho právo vyplývající z čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Ústavní soud pokládal za nutné nejprve zdůraznit, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani provedených či použitých důkazů, a svou přezkumnou pravomoc

Nahrávám...
Nahrávám...