dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 81/1996 SbNU, sv. 6, K otázce rozhodování o námitce podjatosti v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 81

I. ÚS 167/96

K otázce rozhodování o námitce podjatosti v trestním řízení

Trestní řád stejně jako jiné právní předpisy je nutno chápat komplexně a systematicky a jeho jednotlivá ustanovení nelze vytrhávat z celkového kontextu, do něhož jsou zasazena. Stěžovatel je na omylu, když tvrdí, že trestní řád nikde nespecifikuje pojem „orgán“ a že je proto třeba vycházet ze zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Pokud se v ustanovení § 31 trestního řádu hovoří o „orgánu“, kterého se týkají důvody vyloučení, zatímco v ustanovení § 30 odst. 1 jsou přímo uvedeni soudce, přísedící, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán, nelze z toho bez dalšího dovozovat, že v případě § 30 odst. 1 měl zákonodárce na mysli konkrétní osoby a v případě § 31 orgány, jichž jsou tyto konkrétní osoby příslušníky. Obě ustanovení je totiž nutno vykládat ve spojení s ustanovením § 12 odst. 1 trestního řádu, podle něhož se orgány činnými v trestním řízení rozumějí soudce, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán. Z toho mimo jiné vyplývá, že pokud je v ustanovení § 31 odst. 1 trestního řádu uveden pouze pojem „orgán“, je třeba jej chápat toliko jako souhrnné označení, jímž zákonodárce „zastřešil“ všechny subjekty, výslovně uvedené v ustanovení § 30 odst. 1 cit. zákona.

Pokud tedy v souzené věci o námitce podjatosti rozhodovala v prvém stupni stejná osoba, proti níž byla tato námitka vznesena, nedošlo k porušení trestního řádu, protože nic takového trestní řád nevylučuje.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 17. září 1996 sp. zn. I. ÚS 167/96 ve věci ústavní stížnosti J. Š. proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem z 12. 4. 1996 sp. zn. 2 KZt 64/96 o návrhu na vyloučení státního zástupce z vykonávání úkonů trestního řízení.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Dne 12. 1. 1996 bylo stěžovateli sděleno obvinění z trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku [ust. § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona], jehož právní kvalifikace byla později změněna na trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele [ust. § 158 odst. 1 písm. b) trestního zákona]. Tohoto trestného činu se měl dopustit tím, že jako starosta obce T. v roce 1992 bez projednání a souhlasu zastupitelstva obce podepsal jménem obce mandátní smlouvu o převzetí záruky za podnikatele ve výši 2800000 Kč a poté smlouvu o zřízení zástavního práva k části obecního majetku.

Z usnesení Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 1996 č. j. 1 Zt 47/96-12 vyplývá, že stěžovatel podal dne 8. 3. 1996 žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele a zároveň námitku o podjatosti okresního státního zástupce v Ústí nad Labem JUDr. D. A. Dne 15. 3. 1996 vydal okresní státní zástupce JUDr. D. A. podle ustanovení § 31 odst. 1 trestního řádu usnesení č. j. 1 Zt 47/96-12, podle něhož „okresní státní zástupce v Ústí nad Labem JUDr. D. A. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení“ v této věci. V odůvodnění svého usnesení státní zástupce uvedl, že nebyly zjištěny důvody uvedené v § 30 odst. 1 trestního řádu, v

Nahrávám...
Nahrávám...