dnes je 17.8.2022

Input:

Nález 70/1996 SbNU, sv. 5, K rozsahu pravomoci soudu přezkoumávat rozhodnutí orgánů veřejné správy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 70

I. ÚS 4/96

K rozsahu pravomoci soudu přezkoumávat rozhodnutí orgánů veřejné správy

Koncepce správního soudnictví, jak je zakotvena v občanském soudním řádu, vychází z obecné přípustnosti soudního přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy, vyloučeného pouze v taxativně uvedených případech. Rozhodování ve věcech služebního poměru (příslušníků Policie ČR) mezi těmito taxativně uvedenými výjimkami uvedeno není (§ 248 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu). Názor, že není dána pravomoc soudu, nelze podepřít ani ustanovením § 248 odst. 3 o.s.ř., podle něhož jsou z přezkoumá vání soudem vyloučena i rozhodnutí správních orgánů, jejichž přezkoumání vyloučí zvláštní zákony. Ustanovení § 137 odst. 1 zákona České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, sice výslovně zakotvuje některá rozhodnutí služebních funkcionářů, jež podléhají přezkoumání soudem, mezi nimiž není uvedeno rozhodnutí o nároku na příspěvek za službu, avšak přezkoumávání těchto případů soudem není nikde ani vyloučeno. Neobstojí ani argumentace ustanovením § 7 o.s.ř., podle něhož v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, přičemž výslovně zmíněny nejsou vztahy služební. Nelze totiž přehlédnout skutečnost, že služební poměr příslušníků Policie ČR (podle zákona České národní rady č. 186/1992 Sb.) představuje pouze speciální formu pracovněprávního vztahu. Tento názor lze podepřít např. i možností použití řady ustanovení zákoníku práce na služební poměr policistů (srov. § 155 zákona České národní rady č. 186/1992 Sb.).

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 30. července 1996 sp. zn. I. ÚS 4/96 ve věci ústavní stížnosti J.R. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec z 29. 5. 1995 sp. zn. 30 Co 60/95 potvrzujícího usnesení okresního soudu o zastavení řízení.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel podal u Okresního soudu v Liberci žalobu o poskytnutí příspěvku za službu podle ustanovení § 116 a násl. zákona České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve výši 30480,75 Kč s příslušenstvím a dále o zaplacení částky 3386,75 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 10. 1994. Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 11. 1994 sp. zn. 13 C 1642/94 bylo řízení zastaveno s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Policii České republiky. D o tohoto usnesení podal stěžovatel dne 22. 12. 1994 odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec usnesením z 29. 5. 1995 sp. zn. 30 Co 60/95 usnesení okresního soudu potvrdil. V obou usneseních obecné soudy konstatovaly, že příspěvek za službu je nárokem vyplývajícím ze služebního poměru upraveného zákonem České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, o němž přísluší rozhodnout služebnímu funkcionáři a nikoliv soudům. Z tohoto důvodu bylo řízení

Nahrávám...
Nahrávám...