dnes je 5.12.2022

Input:

Nález 7/2001 SbNU, sv. 21, K aplikaci § 23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 7

II. ÚS 433/98

K aplikaci § 23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Při výkladu aplikovaných ustanovení obecné soudy nezohlednily skutečnost, že § 23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), je ve vztahu k osobám, na něž dopadá, ustanovením zvláštním, nevycházejícím z tzv. restituční posloupnosti podle § 4 odst. 2 zákona o půdě. Ustanovení § 23 zákona o půdě je, jak již Ústavní soud konstatoval ve svých předchozích rozhodnutích (např. nález sp. zn. IV. ÚS 36/97, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, str. 59 a násl.; nález sp. zn. IV. ÚS 435/98, tamtéž, svazek 13, str. 321 a násl.; nález sp. zn. I. ÚS 140/96, tamtéž, svazek 10, str. 87 a násl.), aplikovatelné pouze na případy, kdy v minulosti nedošlo k zániku vlastnického práva k předmětným nemovitostem, tedy jen v případech, kdy nemovitosti byly předmětem užívání tehdejších socialistických organizací podle zvláštních předpisů.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 16. ledna 2001 sp. zn. II. ÚS 433/98 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. Z. proti výroku sub I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 7. 7. 1998 sp. zn. 19 Co 743/97 a proti výroku sub II. rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze 3. 10. 1997 sp. zn. 5 C 137/95 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se domáhal náhrady za odstraněnou nemovitost.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 7. 1998 č. j. 19 Co 743/97-298 ve výroku sub I. se zrušuje.

Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 3. 10. 1997 č. j. 5 C 137/95-283 ve výroku sub II. se zamítá.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadl stěžovatel, s odvoláním na porušení čl. 1, 36 a 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 a 95 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 3. 10. 1997 č. j. 5 C 137/95-283 ve výroku sub II., kterým se žaloba, kterou se stěžovatel domáhal náhrady za odstraněnou nemovitost podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, co do částky 1 359 870,80 Kč zamítá, a dále rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 7. 1998 č. j. 19 Co 743/97-298 ve výroku sub I., kterým se rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném výroku potvrzuje.

Porušení svých práv stěžovatel spatřuje v tom, že soudy obou stupňů neprovedly jím navržené doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem ohledně ocenění odstraněné stavby, a v odůvodnění rozsudku se s neprovedením tohoto důkazu nevypořádaly, což stěžovatel považuje za porušení práva na spravedlivý a zákonný proces. V druhé části ústavní stížnosti dále uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v rozporu se

Nahrávám...
Nahrávám...