dnes je 1.10.2022

Input:

Nález 65/1995 SbNU, sv. 4, K otázce vymezení okruhu oprávněných osob podle zákona o půdě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, nález č. 65

IV. ÚS 109/94

K otázce vymezení okruhu oprávněných osob podle zákona o půdě

V režimu zákona o půdě je právně relevantní pro status oprávněné osoby skutečnost, že se tato osoba v původním řízení o vypořádání dědictví po původním vlastníkovi majetku, spadajícího co do povahy a co do způsobu jeho nabytí státem do věcné působnosti zákona o půdě, úspěšně dovolala jako neopomenutelný dědic částečné neplatnosti závěti a v důsledku toho spolu s dědicem závětním po původním vlastníkovi dědila v rozsahu odpovídajícím jeho zákonnému podílu.

Nález

Ústavního soudu České republiky (IV. senátu) ze dne 19. října 1995 sp. zn. IV. ÚS 109/94 ve věci ústavní stížnosti F. K. a po jeho smrti v průběhu řízení jeho právní nástupkyně A. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 29. 4. 1994 sp. zn. 19 Ca 142/94 o vydání nemovitosti.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Ca 142/94 ze dne 29. 9. 1994 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ústavní soud obdržel dne 27. 7. 1994 ústavní stížnost, jíž se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 1994 sp. zn. 19 Ca 142/94, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Chrudimi ze dne 24.1. 1994 čj. 85/94, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatel není vlastníkem nemovitostí st. p. 88/1 s domem čp. 32 a hospodářskou usedlostí a pozemkových parcel č. k. 135/1, 827, 901, 902, 905/1, 905/2, 993, 1004, 1010, 974, 872, 875, 909/2 v k. ú. K. a zároveň bylo tímtéž rozhodnutím rozhodnuto, že vlastníkem uvedených nemovitostí je F. K.

Podstatou sporu bylo posouzení otázky, zda stěžovatel jako dědic, který se v řízení o dědictví po původní vlastnici předmětného majetku úspěšně dovolal relativní částečné neplatnosti závěti, splňuje zákonné znaky oprávněné osoby vymezené v § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „zákon o půdě“).

Stěžovatel uplatnil dne 8. 11. 1991 u věcně a místně příslušného pozemkového úřadu restituční nároky k zemědělskému majetku, a to podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě, v rozsahu, v němž se úspěšně dovolal relativní částečné neplatnosti závěti, o niž zároveň opírá restituční nároky závětní dědic po původní vlastnici (její vnuk - F. K.), která veškerý svůj majetek odkázala jemu. Částečné neplatnosti závěti se úspěšně dovolal stěžovatel (syn zůstavitelky - původní vlastnice majetku, který je předmětem restituce) a na základě toho pak došlo v řízení o dědictví k uzavření dohody o vypořádání dědictví mezi závětním dědicem a neopomenutelným dědicem v poměru - závětní dědic id. 13/16, neopomenutelný dědic id. 3/16).

Rozhodnutí Okresního úřadu v Chrudimi - pozemkového úřadu čj. 85/94 ze dne 24.1. 1994 bylo vydáno v řízení podle § 9 odst. 4 zákona o půdě.

Z ústavní stížnosti a spisového materiálu vyžádaného Ústavním soudem bylo zjištěno, že v dané věci bylo Okresním úřadem v Chrudimi - pozemkovým úřadem rozhodováno již v roce 1993, kdy bylo rovněž podle § 9 odst. 4 zákona o půdě vydáno tímto pozemkovým úřadem rozhodnutí

Nahrávám...
Nahrávám...