dnes je 7.12.2022

Input:

Nález 50/1996 SbNU, sv. 5, K podmínkám nároků na restituci majetku a k finanční náhradě v případě nemožnosti naturální restituce podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 50

I. ÚS 62/94

K podmínkám nároků na restituci majetku a k finanční náhradě v případě nemožnosti naturální restituce podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, stanoví povinnost vydat věc, která přešla v rozhodném období na stát, v případech, kdy občan zdržující se v cizině věc zanechal na území republiky. Povinnost vydat tuto věc fyzickým osobám váže však zákon na podmínky § 4 odst. 1 a 2, tedy i na podmínku, že nynější majitelé nabyli věc buď v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo na základě protiprávního zvýhodnění. Když nynější majitelé požadovaný majetek nezískali ani v rozporu s tehdy platnými předpisy, ani na základě protiprávního zvýhodnění, nejsou povinnými osobami. V takových případech stanoví § 13 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., v platném znění, povinnost poskytnout oprávněné osobě finanční náhradu, nelze-li jí nemovitost vydat.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 18. června 1996 sp. zn. I. ÚS 62/94 ve věci ústavní stížnosti ing. M.H. a J.H. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 1. 11. 1994 sp. zn. 12 Co 613/93 o povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitosti.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Svou ústavní stížností z 26. 4. 1994 navrhovatelé napadají rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové vydaný v občanskoprávní věci pod sp. zn. 12 Co 613/93 ze dne 11. 1. 1994. Stěžovatelé tvrdí, že toto rozhodnutí je z hlediska svého potvrzujícího výroku zásahem do základních práv a svobod navrhovatelů zakotvených v článcích 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Citované rozhodnutí potvrdilo zamítavý výrok rozsudku Okresního soudu v Semilech sp. zn. 6 C 522/91 ze dne 24. 5. 1993, ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu téže sp. zn. ze dne 10. 6. 1993.

Ústavní stížnost splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Stížnost polemizuje s právními závěry soudů obou stupňů, pokud zamítavým výrokem nevyhověly žalobě na uzavření dohody o vydání věci ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, v platném znění. V této souvislosti mimo jiné poukazují stěžovatelé na vadu ve výroku rozsudku soudu, který podle jejich názoru nerozhodoval o tom, co bylo uvedeno v žalobním petitu. Uvedený zákon nehovoří to tiž o povinnosti povinné osoby sepsat dohodu o vydání věci, jak zní formulace rozsudku krajského soudu, ale o povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci.

Jinak oba stěžovatelé vycházejí z názoru, že obecné soudy nesprávně posoudily výsledky dokazování, pokud nedovodily, že vedlejší účastníci nabyli vlastnictví 2/3 domu, čp. 225, se st. par. č. 215 a par. č. 186/2 (zahradou) v k.ú. R. u J. od státu v důsledku protiprávního zvýhodnění a v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Tedy dovozují nesprávnou aplikaci ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb. Kromě toho namítají i neplatnost tehdy uzavřené kupní smlouvy pro nepřesné určení

Nahrávám...
Nahrávám...