dnes je 3.12.2022

Input:

Nález 25/2001 SbNU, sv. 21, K omezení vlastnického práva uložením povinnosti zajistit bytovou náhradu ; K odůvodněnosti závěru, že výkon práv je v rozporu s dobrými mravy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 25

I. ÚS 505/99

K omezení vlastnického práva uložením povinnosti zajistit bytovou náhradu
K odůvodněnosti závěru, že výkon práv je v rozporu s dobrými mravy

Dispoziční právo vlastnické lze sice výjimečně omezovat zákonem, ovšem za předpokladu, že takové omezení respektuje zásadu, podle níž vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. V § 711 a 712 občanský zákoník jednoznačně stanoví, v jakých případech je přípustné omezení vlastnického práva ve vztahu k existujícímu nájmu bytu, což je v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Nezbývá než zopakovat, že úvaha soudu musí být vždy podložena konkrétními zjištěními, dovolujícími závěr, že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy. Nelze do budoucna předpokládat, že vlastník své právo bude realizovat v rozporu s dobrými mravy, a tím ho předem omezit ve výkonu jeho práv.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 7. února 2001 sp. zn. I. ÚS 505/99 ve věci ústavní stížnosti J. S. a J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 22. 6. 1999 sp. zn. 28 Co 323/99 a rozsudku Okresního soudu v Rakovníku z 24. 4. 1997 sp. zn. 6 C 361/96 o uložení povinnosti vedlejším účastníkům vyklidit část nemovitosti po přidělení náhradního bytu.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 1999 sp. zn. 28 Co 323/99 a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 24. 4. 1997 sp. zn. 6 C 361/96 se zrušují.

II. Odůvodnění

1. Ústavní stížností ze dne 14. 10. 1999 se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 6. 1999 sp. zn. 28 Co 323/99 a rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 24. 4. 1997 sp. zn. 6 C 361/96. Zmíněným rozsudkem rozhodl Okresní soud v Rakovníku ve věci návrhu stěžovatelů na vyklizení nemovitosti, že odpůrci - V. a M. F. - jsou povinni vyklidit a předat stěžovatelům obytnou část zemědělské usedlosti č. p. 75 v P., a to do 15 dnů po přidělení náhradního bytu. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do výroku o bytové náhradě, lhůtě stanovené k plnění a do výroku o nákladech řízení, podali stěžovatelé odvolání. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 7. 1997 sp. zn. 28 Co 368/97 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaní (odpůrci) jsou povinni předmětnou nemovitost vyklidit do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že nemohl vázat povinnost žalovaných vyklidit nemovitost na zajištění bytové náhrady, neboť by tímto postupem konstituoval jejich právo na náhradní byt a stěžovatelům by vznikla povinnost náhradní byt zajistit. Takové oprávnění však podle názoru odvolacího soudu použité ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku neumožňuje.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní F. dovolání, které Nejvyšší soud shledal důvodným, rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku ze dne 29. 4. 1999 sp. zn. 2 Cdon 1747/97 Nejvyšší soud vyslovil, že uloží-li soud povinnost vyklidit byt po zajištění bytové náhrady, nemůže výrok o povinnosti byt

Nahrávám...
Nahrávám...