dnes je 5.10.2024

Input:

Nález 22/2002 SbNU, sv.25, K povaze výzvy celního úřadu k zaplacení celního dluhu ručitelem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 22

II. ÚS 446/2000

K povaze výzvy celního úřadu k zaplacení celního dluhu ručitelem

Výzvu správce daně adresovanou ručiteli, učiněnou podle § 73 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, nelze považovat za „pouhé“ rozhodnutí procesní povahy, neboť již svou povahou zasahuje do hmotněprávního postavení ručitele tím, že mu ukládá povinnost (zaplatit splatný nedoplatek celního dluhu za dlužníka), a proto má povahu rozhodnutí materiální povahy.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 26. února 2002 sp. zn. II. ÚS 446/2000 ve věci ústavní stížnosti OWS S., s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 28. 4. 2000 sp. zn. 30 Ca 85/2000, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě, jíž se stěžovatelka domáhala přezkoumání rozhodnutí Celního ředitelství v Plzni z 20. 1. 2000 č. j. 11004/1-2069/6/99, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Folmava z 30. 8. 1999, jímž byla stěžovatelce jako ručiteli uložena povinnost uhradit celní dluh.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2000 č. j. 30 Ca 85/2000-8 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatelky podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), ve které napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu a namítá, že došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, konkrétně pak čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 Ústavy.

Z ústavní stížnosti a připojeného soudního rozhodnutí bylo Ústavním soudem zjištěno, že Celní úřad Folmava vydal dne 30. 8. 1999 výzvu ručiteli (stěžovatelka) k zaplacení splatného nedoplatku za dlužníka pana P. K., kterou mu byla uložena povinnost uhradit celní dluh ve výši 304 883 Kč, neboť dlužník jej v zákonem stanovené lhůtě neuhradil, a stěžovatelka za něj poskytla Celnímu úřadu Folmava záruku ve výši 500 000 Kč. Stěžovatelčino odvolání, ve kterém namítala neplatnost záruční listiny, bylo rozhodnutím Celního ředitelství v Plzni ze dne 20. 1. 2000 č. j. 11004/1-2069/6/99 podle § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, (dále jen „zákon č. 337/1992 Sb.“) zamítnuto.

Krajský soud v Plzni shora označeným usnesením řízení o žalobě, kterou se stěžovatelka domáhala přezkoumání rozhodnutí správního orgánu - celního ředitelství, zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že v dané věci se jedná o procesní rozhodnutí, které je podle § 248 odst. 2 občanského soudního řádu z přezkumné činnosti soudů vyloučeno s tím, že procesní rozhodnutí jsou taková, která se nedotýkají přímo práv účastníka vyplývajících z práva hmotného, ale týkají se pouze jeho práv procesních. V odůvodnění rozhodnutí soud dále uvedl, že v řízení bylo zjištěno, že stěžovatelka se v záruční listině zavázala společně a nerozdílně s dlužníkem P. K. uhradit celní dluh do výše 500 000 Kč v souvislosti s propuštěním zboží do celního režimu jiného než tranzitu. Rozhodnutí Celního úřadu Folmava o přijetí záruční listiny bylo stěžovatelce doručeno dne 21. 5. 1999 ústním vyhlášením, přičemž vzhledem k tomu, že se

Nahrávám...
Nahrávám...