Nález 187/2005 SbNU, sv. 38, K oprávnění správce daně převést daňový přeplatek na daňový nedoplatek na jiné dani; K ústavně konformní interpretaci norem „jednoduchého“ práva

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 38, nález č. 187

III. ÚS 38/05

K oprávnění správce daně převést daňový přeplatek na daňový nedoplatek na jiné dani
K ústavně konformní interpretaci norem „jednoduchého“ práva

Vlastnické právo jako právo základní, které je třeba mít při posuzování daného problému na mysli, je chráněno čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Podle jeho odstavce 1 věty prvé a druhé má každý právo vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Z uvedené ústavní normy žádnou interpretací nelze dovodit zvýšenou ochranu práv státu jako vlastníka, kterého v daňových věcech reprezentuje správce daně. Výklad zastávaný správními soudy v posuzované věci však ve svých důsledcích stát, resp. správce daně oproti jiným vlastníkům - v případech vyhlášených konkursů v úvahu přicházejících jako konkursní věřitelé - zvýhodňuje a de facto mu přiznává privilegované postavení [ač to již nyní - jak na to poukazuje odlišné stanovisko (pozn. red.: odlišné stanovisko disentujících soudců ke stanovisku pléna Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2004 č. j. Sst 2/2003-225 k výkladu vztahu § 64 zákona č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, publikovanému ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. 215, sešit 6/2004, str.474 a násl.) - oproti době dřívější neumožňuje stávající úprava zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, když zákonodárce jeho novelou, která byla provedena zákonem č. 105/2000 Sb., jež nabyla účinnosti dnem 1. 5. 2000, zrušil třetí třídu konkursních pohledávek, a následkem toho tak v podstatě sloučil pohledávky veřejnoprávní, mezi nimi i daňové, s pohledávkami soukromoprávními do jedné třídy, kterou pro účely zákona o konkursu a vyrovnání označuje nyní třídou druhou].

K zásadě priority speciální před obecnou zákonnou úpravou se Ústavní soud vyslovil v řadě svých nálezů viz kupř. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 41/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č.10, vyhlášen pod č. 98/2004 Sb.), sp. zn. III. ÚS 132/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 33, nález č. 88) a sp. zn. II. ÚS 133/04 (uveřejněn tamtéž, svazek 34, nález č. 136), když v této souvislosti reflektoval i relevantní stanoviska doktrinární: „Vzniká-li konflikt mezi obecným a zvláštním pravidlem, lze se domnívat, že zákonodárce se prostřednictvím zvláštního zákona chtěl od obecného pravidla odchýlit.“ (Perelman, Ch. Logique Juridique. Paris, 1976, cit. dle německého překladu: Juristische Logik als Argumentationslehre. Freiburg-München, 1979, s. 65). V případě konfliktu dvou úprav jednoduchého práva stejného stupně právní síly, jež nota bene nejsou ve vztahu inkluze, nýbrž překrývání, je určení toho, která je úpravou obecnou a která speciální, dáno předmětem řízení (jenž je vymezen procesním návrhem). Obecnou je tedy právní úprava, jež z pohledu práva jednoduchého prima facie návrhem vymezený předmět řízení reguluje. V posuzované věci je tímto…