dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 184/2000 SbNU, sv. 20, K vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů; K možnosti nabývat věci i za trvání manželství do výlučného vlastnictví jednoho z manželů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 184

III. ÚS 317/2000

K vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů
K možnosti nabývat věci i za trvání manželství do výlučného vlastnictví jednoho z manželů

Jestliže kupní smlouva obvyklým způsobem konstatuje, že prodávající předávají posuzovanou rekreační chatu s vedlejšími stavbami a venkovními úpravami se všemi právy a povinnostmi do bezpodílového spoluvlastnictví kupujících a ti ji do svého bezpodílového spoluvlastnictví kupují, nevznikají (a vzniknout ani nemohou) nijaké pochybnosti o tom, kdo, jakým způsobem a v jakém rozsahu vlastnické právo k prodaným nemovitostem nabyl.

Ani za platnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění, nebylo vyloučeno, aby za trvání manželství nabýval věci (i kupní smlouvou) jen jeden z manželů do svého výlučného (tehdy osobního) vlastnictví, a to tím spíše, jestliže kupní cena kupované věci měla být hrazena z daru určeného dárcem jen pro něho samotného.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 7. prosince 2000 sp. zn. III. ÚS 317/2000 ve věci ústavní stížnosti doc. Ing. M. Č., CSc., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2000 sp. zn. 12 Co 666/99 ohledně vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů po zániku manželství.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2000 sp. zn. 12 Co 666/99 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své občanskoprávní věci (vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů) pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2000 č. j. 12 Co 666/99-113 a tvrdil, že tímto rozhodnutím porušil jmenovaný obecný soud jeho ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů po zániku manželství jak obecný soud prvního stupně, tak i Městský soud v Praze jako soud odvolací „zbavily jej vlastnictví k nemovitosti“ (blíže popsané a označené chatě), a přesto, že tuto nemovitost spolu se svou bývalou manželkou nabyl do bezpodílového spoluvlastnictví manželů kupní smlouvou, dospěly oba obecné soudy ke shodnému závěru, že tato nemovitost je ve výlučném vlastnictví jeho bývalé manželky. S odkazem na již zmíněný článek Listiny proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí odvolacího soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Městský soud v Praze jako účastník řízení o ústavní stížnosti se na výzvu Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) k ústavní stížnosti vyjádřil podáním předsedkyně senátu 12 Co, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30 odst. 3 zákona), a to tak, že stěžovatelovo tvrzení co do porušení ústavně zaručeného práva odmítl, připomněl, že podle výsledků dokazování dotčená nemovitost byla zakoupena za peněžitý dar matky

Nahrávám...
Nahrávám...