dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 18/2005 SbNU, sv. 36, K odměně a náhradě výdajů ustanoveného obhájce po novele trestního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 36, nález č. 18

IV. ÚS 178/04

K odměně a náhradě výdajů ustanoveného obhájce po novele trestního řádu

Nárok stěžovatele, ačkoliv vznikl v souvislosti s procesem (trestním řízením) a je upraven v předpisu procesním, je svou povahou nárokem hmotněprávním, na který lze uplatnit zpětnou účinnost právních norem pouze ve výjimečných případech. Za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je třeba přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (viz nález sp. zn. I. ÚS 344/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 191, str. 497).

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Elišky Wagnerové - ze dne 26. ledna 2005 sp. zn. IV. ÚS 178/04 ve věci ústavní stížnosti JUDr. L. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 27. 2. 2004 sp. zn. 8 To 26/2004 a usnesení Krajského soudu v Praze z 22. 1. 2004 sp. zn. 7 T 99/99 o nepřiznání nároku na odměnu a náhradu hotových výdajů stěžovateli jako obhájci v trestním řízení.

Výrok

I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2004 č. j. 8 To 26/2004-933 a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2004 č. j. 7 T 99/99-921, nerespektujícími princip obsažený v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, bylo porušeno právo stěžovatele garantované čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2004 č. j. 8 To 26/2004-933 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2004 č. j. 7 T 99/99-921 se zrušují.

Odůvodnění

I.

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel napadl shora označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením o porušení svých práv zaručených v čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ a „Protokol“ nebo „Dodatkový protokol“) a nerespektování principu obsaženého v čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Stěžovatel uvádí, že zastupoval jako obhájce v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 99/99 obviněného J. V., jehož odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze zamítl usnesením ze dne 17. 7. 2001; téhož dne rozsudek nabyl právní moci. Stěžovateli jako obhájci vznikl podle ustanovení § 151 odst. 2 trestního řádu (dále též „tr. řád“) nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu, který uplatnil u Krajského soudu v Praze dne 12. 12. 2003. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením nárok nepřiznal s odkazem na novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Vrchní soud v Praze stížnost stěžovatele zamítl.

S těmito závěry

Nahrávám...
Nahrávám...