dnes je 17.8.2022

Input:

Nález 176/2005 SbNU, sv. 38, K povinnosti Nejvyššího soudu odůvodnit usnesení o odmítnutí dovolání

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 38, nález č. 176

III. ÚS 289/04

K povinnosti Nejvyššího soudu odůvodnit usnesení o odmítnutí dovolání

Pokud rozhodnutí Nejvyššího soudu postrádá (byť stručné) odůvodnění, proč tento soud nepovažoval otázku předloženou mu v dovolání za otázku zásadního právního významu, je třeba takové rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné, a tudíž stojící v rozporu s principy právního státu.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila - ze dne 14. září 2005 sp. zn. III. ÚS 289/04 ve věci ústavní stížnosti JUDr. T. V. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004 č. j. 33 Odo 524/2003-480, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky pro nepřípustnost, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2003 č. j. 18 Co 368/2002-454, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu stěžovatelky na určení, že je jediným vlastníkem nemovitostí.

Výrok

I. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2004 č. j. 33 Odo 524/2003-480 se zrušuje.

II. Návrh na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31.1. 2003 č. j. 18 Co 368/2002-454 se zamítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti, podané včas i co do ostatních formálních náležitostí ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, navrhla stěžovatelka zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004 č. j. 33 Odo 524/2003-480, jakož i jemu předcházejícího rozsudku Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) ze dne 31. 1. 2003 č. j. 18 Co 368/2002-454 s tím, že uvedenými rozhodnutími byl porušen čl. 1, čl. 3, čl. 10, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), čl. 1, čl. 2, čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a její preambule v odstavcích a) a b) a dále čl. 1 a čl. 5 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále též „obvodní soud“) sp. zn. 14 C 173/95, který si pro účely posouzení ústavní stížnosti vyžádal, stěžovatelka se svou žalobou podanou proti vedlejší účastnici domáhala určení, že je jediným vlastníkem domu č.p. 832 v katastrálním území D. s pozemkovými parcelami p. č. 3788 a 3789; tuto žalobu však uvedený soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2002 sp. zn. 14 C 173/95 zamítl, když dospěl k závěru, že stěžovatelka, jež darovala vedlejší účastnici výše uvedené nemovitosti a která učinila právní úkon směřující ke vrácení daru, neprokázala, že by došlo ze strany vedlejší účastnice k naplnění podmínky pro vrácení daru ve smyslu § 630 občanského zákoníku, tj. že se obdarovaný chová k dárci nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, Městský soud v Praze však ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil; dále mimo jiné rozhodl, že Mgr. J. Š., soudce Obvodního soudu pro Prahu 6, není vyloučen z rozhodování a

Nahrávám...
Nahrávám...