dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 171/2000 SbNU, sv. 20, K povinnosti soudů vycházet z existujícího právního stavu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 171

II. ÚS 63/99

K povinnosti soudů vycházet z existujícího právního stavu

Pokud obecné soudy nevyšly z existujícího právního stavu založeného správním rozhodnutím a zachyceného v katastru nemovitostí, došly k závěrům, které extrémně vybočují z rámce platné právní úpravy a zasáhly do ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) a současně do práva na spravedlivé soudní rozhodnutí o občanských právech podle čl. 6 odst. 1 této Úmluvy.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 15. listopadu 2000 sp. zn. II. ÚS 63/99 ve věci ústavní stížnosti Š. J. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 10. 12. 1998 sp. zn. 6 Co 2979/98, jímž byl částečně potvrzen a částečně změněn rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z 5. 10. 1998 sp. zn. 22 C 253/95, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba o vydání pozemků a zaplacení mrtvého a živého inventáře.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 6 Co 2979/98-80 ze dne 10. 12. 1998 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 22 C 253/95-64 ze dne 5. 10. 1998 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 2. 2. 1999 domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 6 Co 2979/98-80 ze dne 10. 12. 1998, kterým byl v části II. výroku potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 22 C 253/95-64 ze dne 5. 10. 1998 a v části I. výroku změněn v rámci povolené změny stěžovatelova návrhu, avšak se stejným, pro stěžovatele negativním výsledkem o zamítnutí návrhu.

Skutková a právní stránka případu spočívá v následujících okolnostech. Rozhodnutím Okresního úřadu v Českých Budějovicích, okresního pozemkového úřadu, č. j. OPÚ/R-1416/92/1177/93 ze dne 17. 5. 1993 byla schválena dohoda mezi stěžovatelem a 1. vedlejším účastníkem, kterou se stěžovateli vydávaly blíže specifikované nemovitosti podle § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále „zákon o půdě“). Na jejím základě byla dne 9. 5. 1994 mezi stěžovatelem a 1. vedlejším účastníkem uzavřena dohoda o vypořádání restitučních náhrad. Podle stěžovatelova názoru nebyl obsah dohody plněn. Pozemky mu nebyly řádně předány a protože podle jeho tvrzení na nich hospodařil 2. vedlejší účastník, podal stěžovatel dne 17. 11. 1995 (po uplynutí zákonné lhůty) žalobu, kterou se domáhal, aby byla 1. a 2. vedlejšímu účastníku uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit stěžovateli náhradu mrtvého a živého inventáře a 2. vedlejšímu účastníku vydat blíže specifikované pozemky, to vše zbavené plevelů, zorané a připravené k setbě. Tuto žalobu zamítl Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. 22 C 253/95-64 ze dne 5. 10. 1998. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že z obsahu dohody ze dne 9. 5. 1994 nevyplývá povinnost vedlejších účastníků společně a nerozdílně zaplatit stěžovateli náhradu mrtvého a živého inventáře. Je v ní pouze stanovena výše

Nahrávám...
Nahrávám...