dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 17/2002 SbNU, sv. 25, Ke zrušení rozhodnutí vydaných podle zrušených, ale dosud platných ustanovení zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 17

II. ÚS 536/01

Ke zrušení rozhodnutí vydaných podle zrušených, ale dosud platných ustanovení zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud zohlednil obecné závěry obsažené v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 11/2000 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 23, nález č. 113; vyhlášen pod č. 322/2001 Sb.], jenž se specificky zabýval ustanovením čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Projednávaný případ nespadá pod výjimky, jež uvedl tento plenární nález (pracovníci specifických kategorií v ozbrojených silách či určití příslušníci zpravodajských služeb), neboť stěžovatel zastával funkci okresního státního zástupce. Nejde tedy o případ, jejž by Ústavní soud zamýšlel vyloučit z dopadu uvedeného plenárního nálezu. Naopak, z projednávané ústavní stížnosti plyne, že jde právě o typ právního vztahu, na nějž citovaný plenární nález dopadá (tedy pracovní či služební poměr) a v souvislosti s nímž považoval aplikaci ustanovení § 36 odst. 3 věty třetí zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se v rozhodnutí neuvádějí důvody nevydání osvědčení, a také ustanovení § 73 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb., vylučujícího soudní přezkum v těchto věcech, za protiústavní. Závěry citovaného plenárního nálezu je proto nutno aplikovat i v projednávaném případě.

Dle názoru Ústavního soudu nemohou ustanovení § 30 odst. 5 a 6 zákona č. 148/1998 Sb. znemožnit provedení bezpečnostního pohovoru v rámci bezpečnostní prověrky. Podle odstavce 1 § 30 zákona č. 148/1998 Sb. se bezpečnostní pohovor provádí, pokud jsou zjištěny skutečnosti, které mohou být překážkou vydání osvědčení. V tomto pohovoru má navrhovaná osoba možnost vyjádřit se ke zjištěným skutečnostem. Pouze ve výjimečných a odůvodněných případech, jak uvádí ustanovení § 30 odst. 4 zákona č. 148/1998 Sb., lze pohovor nahradit písemným vyjádřením navrhované osoby ke skutečnostem, jež by jinak byly předmětem bezpečnostního pohovoru. Z toho tedy plyne, že bezpečnostní pohovor se provádí až na výjimky, kdy je nahrazen zmíněným písemným vyjádřením, což se ovšem v projednávané věci nestalo. Odstavce 5 a 6 § 30 zákona č. 148/1998 Sb. mohou bezpečnostní pohovor pouze omezit co do předmětu pohovoru. Navrhované osobě ale nemůže být obecně znemožněno se ke zjištěným skutečnostem vyjádřit.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 19. února 2002 sp. zn. II. ÚS 536/01 ve věci ústavní stížnosti JUDr. I. B. proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu z 31. 7. 2001 č. j. 339/2001-NBÚ/PFO-1, jímž byla zamítnuta stížnost proti oznámení Národního bezpečnostního úřadu ze 6. 3. 2001 č. j. 339/2001-NBÚ/PFO-1, že ke stěžovatelově osobě byla provedena bezpečnostní prověrka IV. stupně, kterou bylo ověřeno, že nesplňuje podmínky pro vydání osvědčení podle § 18 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně

Nahrávám...
Nahrávám...