Nález 150/2001 SbNU, sv.24, K ustanovení městské části opatrovníkem v občanském soudním řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 150
I. ÚS 322/2000
K ustanovení městské části opatrovníkem v občanském soudním řízení
Ustanovení opatrovníka účastníku řízení, jehož pobyt není znám, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou dány předpoklady pro tento postup v řízení, a současně je zapotřebí zvažovat, zda není možno použít jiné opatření. Tento závěr je možno opřít o skutečnost, že např. účastníku, který se zdržuje v cizině, lze ustanovit opatrovníka jen tehdy, jestliže opatření učiněná ke zjištění jeho adresy zůstala bezvýsledná. Soud by měl vyžadovat na žalobci, aby svá tvrzení o neznámém pobytu žalovaného náležitě doložil. Obdobná povinnost nastává, jedná-li se o osobu zdržující se v tuzemsku. Ústavní soud dospěl k názoru, že obecné soudy nesplnily svou zákonnou povinnost vyhledávací, pokud aplikovaly na předmětnou věc § 29 odst. 2 občanského soudního řádu a účastníkovi, jehož pobyt není znám, byl opatrovník (stěžovatelka) bez ohledu na další potřebná šetření nesprávně ustanoven.
Nález
Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 16. října 2001 sp. zn. I. ÚS 322/2000 ve věci ústavní stížnosti městské části Praha 6 proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 22. 3. 2000 sp. zn. 5 Cmo 21/2000, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze z 22. 11. 1999 sp. zn. 13 Cm 61/94, kterým byla stěžovatelka ustanovena opatrovníkem.
I. Výrok
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2000 č. j. 5 Cmo 21/2000-77 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti se domáhala zrušení shora uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze.
Ke své stížnosti uvedla, že Krajský obchodní soud v Praze rozhodl dne 22. 11. 1999 usnesením sp. zn. 13 Cm 61/94 v právní věci navrhovatele Č. s., a. s., (v řízení o této ústavní stížnosti „1. vedlejší účastník“) proti odpůrcům O. D. (dále jen „2. vedlejší účastník“), L. M. (dále jen „3. vedlejší účastník“) a M. K. (dále jen „4. vedlejší účastník“) o zaplacení 10 920 Kč s přísl. tak, že O. D. ustanovil podle § 29 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) opatrovníka, a to stěžovatelku - městskou část Praha 6, zastoupenou Obvodním úřadem pro Prahu 6.
Krajský obchodní soud uvedené rozhodnutí odůvodnil tím, že se 2. vedlejší účastník nezdržuje v místě svého trvalého ani přechodného pobytu a nelze mu doručit ani na jinou z adres, které se podařilo soudu zjistit dotazem u centrální evidence obyvatelstva.
Rozhodnutí soudu prvního stupně vychází z toho, že smyslem opatrovnictví je v konkrétním případě hájit práva účastníka a že takovou funkci může plnit obec, jde-li o osoby v ní usedlé.
Stěžovatelka proti tomuto usnesení krajského obchodního soudu podala v zákonné lhůtě odvolání. Vrchní soud v Praze své stěžovatelkou napadené usnesení, jímž potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, odůvodnil ustanovením § 27 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), resp. § 29 o. s. ř. Odvolací soud dospěl k závěru, že je logické ustanovit orgán místní správy opatrovníkem, když ostatní vhodné osoby pro tuto funkci nezbývají. Vrchní soud zároveň konstatoval, že považuje za nedůvodnou stěžovatelčinu námitku v tom směru, že se nejedná v…
