dnes je 17.8.2022

Input:

Nález 15/2005 SbNU, sv. 36, K otázce veřejného zájmu při omezení vlastnického práva; K posuzování neoprávněných staveb

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 36, nález č. 15

III. ÚS 455/03

K otázce veřejného zájmu při omezení vlastnického práva
K posuzování neoprávněných staveb

Veřejný zájem ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nelze v obecné rovině spatřovat pouze v zájmu státu či státních institucí, ale rovněž v potřebě společnosti (spravedlivě) vymezit práva vlastníků při jejich vzájemné kolizi, jež nastává v případě tzv. neoprávněných staveb (§ 135c občanského zákoníku).

Při posuzování případů neoprávněných staveb, k jejichž zřízení došlo úmyslným protiprávním jednáním stavebníka, je povinností soudů brát v úvahu, že v zájmu společnosti není ochrana takového „neoprávněného“ stavebníka, ale majitele pozemku. O postupu podle § 135c odst. 1 občanského zákoníku proto třeba uvažovat zpravidla vždy, a výjimku mohou tvořit případy, kdy na straně stavebníka existují důvody hodné zvláštního zřetele.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 25. ledna 2005 sp. zn. III. ÚS 455/03 ve věci ústavní stížnosti J. a R. R. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 10. 6. 2003 sp. zn. 47 Co 576/2002, 47 Co 577/2002 a rozsudkům Okresního soudu v Lounech z 28. 6. 2002 sp. zn. 12 C 804/99 a z 16. 8. 2002 sp. zn. 12 C 804/99 o zamítnutí návrhu stěžovatelů na uložení povinnosti vedlejším účastníkům odstranit na vlastní náklady část jejich stavby nacházející se na pozemku stěžovatelů.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2003 č. j. 47 Co 576/2002-94, 47 Co 577/2002-94 a rozsudky Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 6. 2002 č. j. 12 C 804/99-59 a ze dne 16. 8. 2002 č. j. 12 C 804/99-76 se zrušují.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), napadli stěžovatelé rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2003 č. j. 47 Co 576/2002-94, 47 Co 577/2002-94, jakož i tomuto rozhodnutí předcházející rozsudky Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 6. 2002 č. j. 12 C 804/99-59 a ze dne 16. 8. 2002 č. j. 12 C 804/99-76 s tím, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelů zakotvené v čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Jak Ústavní soud z příslušného soudního spisu zjistil, zmíněným rozsudkem okresního soudu ze dne 28. 6. 2002 byl zamítnut návrh stěžovatelů na uložení povinnosti vedlejším účastníkům odstranit na vlastní náklady část jejich stavby nacházející se na pozemku stěžovatelů, stavební parcele č. 621/5 v k. ú. V. Soud dospěl k závěru, že se jedná o neoprávněnou stavbu ve smyslu § 135c občanského zákoníku, resp. přístavbu na cizím pozemku, jež se stala ve smyslu § 120 občanského zákoníku součástí původní stavby, protože nemůže být oddělena od stávající stavby, aniž by došlo ke znehodnocení celé původní stavby. Dále se soud zabýval otázkou hospodářského významu stavby a dospěl k závěru, že ten velký není, na druhou stranu však dle výsledků dokazování nedochází k

Nahrávám...
Nahrávám...