dnes je 17.8.2022

Input:

Nález 141/2004 SbNU, sv. 35, K interpretaci a aplikaci restitučních právních norem; Ke sjednocování judikatury Nejvyšším soudem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 141

III. ÚS 126/04

K interpretaci a aplikaci restitučních právních norem
Ke sjednocování judikatury Nejvyšším soudem

1. Se zřetelem na rozhraničení kompetencí je třeba mít na zřeteli, že nikoliv Ústavní soud, který je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nýbrž primárně Nejvyšší soud je orgánem, jemuž ex lege přísluší sjednocovat judikaturu obecných soudů, pokud se týče výkladu jednoduchého práva [§ 14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů]. Z tohoto vymezení pravomocí rovněž vyplývá, že Ústavní soud, s odvoláním na ochranu ústavnosti, je tak v daném směru povolán korigovat pouze evidentní excesy.

2. Vycházel-li obecný soud při výkladu ve věci aplikovaného jednoduchého práva z právního názoru, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá tato skutečnost sama o sobě dotčení v jeho základních právech. Dle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu nesprávná aplikace práva může být důvodem zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci zejména potud, pokud ji lze opodstatněně kvalifikovat jako aplikaci mající za následek porušení základních práv a svobod; tj. zejména tehdy, jde-li o takovou aplikaci, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci sp. zn. III. ÚS 224/98, sp. zn. III. ÚS 545/99, sp. zn. III. ÚS 74/02, sp. zn. III. ÚS 173/02, sp. zn. III. ÚS 671/02, sp. zn. III. ÚS 686/02, sp. zn. III. ÚS 258/03 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 15, nález č. 98; svazek 17, nález č. 18; svazek 28, nálezy č. 126 a č. 127; svazek 29, nálezy č. 10 a č. 30; svazek 33, nález č. 66 - a další). O takový případ aplikace práva se v projednávané kauze nejedná.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 sp. zn. III. ÚS 126/04 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel ve svém návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti, jímž napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, především odkázal na veškerá svá tvrzení předestřená v podáních a vyjádřeních učiněných v jeho restituční věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 283/99. Konstatoval, že se cítí být označenými rozhodnutími dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 11 odst. 1 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Nahrávám...
Nahrávám...