dnes je 26.1.2023

Input:

Nález 118/1997 SbNU, sv. 9, K hmotněprávním účinkům rozhodnutí finančního úřadu podle § 55b zákona o správě daní a poplatků

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 118

II. ÚS 94/96

K hmotněprávním účinkům rozhodnutí finančního úřadu podle § 55b zákona o správě daní a poplatků

K otázce, zda rozhodnutí podle § 55b zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, jímž je rozhodnutí po přezkoumání potvrzeno, má charakter rozhodnutí, které je přezkoumatelné soudem v rámci správního soudnictví podle § 244 a násl. občanského soudního řádu, vychází Ústavní soud z toho, že nejde o pouhé procesní rozhodnutí dle § 248 odst. 2 písm. e) o.s.ř., ale o meritorní rozhodnutí o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, jímž se v daňovém řízení konečným způsobem rozhoduje o právech a povinnostech. Toto rozhodnutí má tedy hmotněprávní účinek.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 1. října 1997 sp. zn. II. ÚS 94/96 ve věci ústavní stížnosti R.D. proti usnesení Městského soudu v Praze z 2. 2. 1996 sp. zn. 28 Ca 346/95 o zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu o zamítnutí žádosti o přezkoumání daňových výměrů.

I. Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. února 1996 sp. zn. 28 Ca 346/95 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Navrhovatel podal ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. února 1996 sp. zn. 29 Ca 346/95 o zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a domáhal se jeho zrušení, neboť byla porušena jeho práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Porušení svého ústavního práva podle uvedeného článku Listiny spatřuje v tom, že Městský soud v Praze mu zastavením řízení znemožnil domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu na nápravu ne zákonného rozhodnutí orgánu veřejné správy.

Předsedkyně senátu 28 Ca Městského soudu v Praze v písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že soud vydáním usnesení o zastavení řízení neporušil navrhovatelovo právo podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a ačkoliv to výslovně neformulovala, z obsahu jejího vyjádření lze dovodit, že navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti. Namítla, že soud vycházel z toho, že soudy ve správním soudnictví přezkoumávají zákonnost pouze těch rozhodnutí správních orgánů, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob, jak výslovně stanoví § 244 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Soudy nepřezkoumávají ta rozhodnutí správních orgánů, která nemají povahu rozhodnutí o právu či povinnosti fyzické nebo právnické osoby (§ 248 odst. 1 o.s.ř.) a o takový případ v dané věci šlo, neboť práva a povinnosti daňového subjektu byly pravomocně určeny daňovými výměry vydanými Finančním úřadem pro Prahu 6, zatímco Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu napadeným rozhodnutím rozhodovalo podle § 55b zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) pouze o žádosti o

Nahrávám...
Nahrávám...