dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 112/2002 SbNU, sv. 27, K rozhodování soudu o odškodňování následků nemoci z povolání

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 27, nález č. 112

IV. ÚS 568/2000

K rozhodování soudu o odškodňování následků nemoci z povolání

Při odškodňování nemoci z povolání je třeba brát v úvahu, že její následky přetrvávají, a mají tak nepochybně vliv i na další postavení osob, které se v důsledku podané výpovědi - byť s onemocněním nemocí z povolání nesouvisející [v posuzovaném případě výpovědi dané z důvodů uvedených v ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce] - ocitají v postavení nezaměstnaných. Ti jsou v poměru ke zdravým pracovníkům, jimž byla dána výpověď ze stejného důvodu, handicapováni svým zdravotním postižením, a proto je třeba se v takových případech zabývat dále zjištěním, zda nemožnost získat nové zaměstnání je způsobena obecnou nezaměstnaností anebo zda je dána právě a jen důsledkem onemocnění nemocí z povolání.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 30. září 2002 sp. zn. IV. ÚS 568/2000 ve věci ústavní stížnosti S. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 5. 6. 2000 sp. zn. 16 Co 173/2000, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku z 8. 10. 1999 sp. zn. 17 C 135/99, jímž byla z převážné části zamítnuta stěžovatelova žaloba na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 16 Co 173/2000 ze dne 5. 6. 2000 a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 17 C 135/99 ze dne 8. 10. 1999 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 26 a 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen „Pakt“) zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako soudu prvního stupně byla z převážné části zamítnuta stěžovatelova žaloba na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 8. 1998 do 1. 10. 1999. Soud prvního stupně, jak je patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, vycházel ze zjištění, že stěžovateli byla za trvání pracovního poměru u žalovaného O., a. s., dne 21. 10. 1991 zjištěna nemoc z povolání - onemocnění cév horních končetin způsobené při práci s vibrujícími nástroji, pro tuto nemoc byl stěžovatel přeřazen na jinou práci v dole - údržba, a byla mu poskytována náhrada za ztrátu na výdělku podle § 195 zákoníku práce do průměrného výdělku před vznikem škody. Pracovní poměr se stěžovatelem byl pak ukončen výpovědí ke dni 31. 7. 1998 z důvodů uvedených v ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Po ukončení pracovního poměru stěžovatel nenalezl pracovní uplatnění a byl veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce ve Frýdku-Místku a od 1. 8. 1998 byl stěžovateli přiznán částečný invalidní důchod. Žalovaný původně stěžovateli poskytoval náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem stěžovatelem dosahovaným. Po ukončení pracovního poměru mu pak poskytoval náhradu ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem před ukončením

Nahrávám...
Nahrávám...