dnes je 1.10.2022

Input:

Nález 109/1999 SbNU, sv. 15, K právu na spravedlivý proces

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 109

IV. ÚS 544/98

K právu na spravedlivý proces

Ani to, že předmětem sporu je bagatelní částka, nemůže vést k trivializaci základních práv a svobod v situaci, kdy postup obecných soudů nebo některého z nich nese znaky libovůle. Tak je tomu i tehdy, kdy se odvolací soud odchýlí od hodnocení důkazů soudem prvního stupně a tyto důkazy hodnotí jinak, aniž by je sám opakoval nebo doplnil. Jinými slovy, odchýlil-li se odvolací soud nejen od skutkových zjištění, jaká učinil soud prvního stupně na základě bezprostředně před ním provedených důkazů, ale také od právních závěrů z těchto zjištění vycházejících, a sám bez jakéhokoli dokazování, aniž by jakýmkoli způsobem umožnil účastníkovi řízení vyjádřit se k odvolacím soudem nově nastolenému meritu věci, odepřel mu tímto postupem právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 4. srpna 1999 sp. zn. IV. ÚS 544/98 ve věci ústavní stížnosti JUDr. I. J., Dr., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 7. 10. 1998 sp. zn. 19 Co 598/97 o zamítnutí stěžovatelčiny žaloby o náhradu škody.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 1998 č. j. 19 Co 598/97-62 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně stěžovatelka uvádí, že v řízení před tímto soudem došlo k porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Krajský soud totiž rozhodl na základě odchylného zhodnocení důkazu provedeného soudem prvního stupně, aniž by využil jakékoli možnosti vlastního zjištění skutkového stavu. Z tohoto, jakož i z dalších důvodů domáhá se stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku.

Krajský soud v Brně se v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřil.

Vedlejší účastník spol. s r. o. Ch. uvedl ve svém vyjádření ze dne 15. 7. 1999 mimo jiné to, že stěžovatelka nepochopila podstatu rozhodnutí odvolacího soudu vytýkajícího soudu prvního stupně, že stěžovatelce vyhověl, ačkoli neunesla důkazní břemeno v otázce vzniku škody. Odvolací soud tedy nezasahoval bezprostředně do skutkových zjištění okresního soudu. Z těchto, jakož i z dalších důvodů navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.

Z obsahu spisu 7 C 210/96 Okresního soudu ve Vyškově Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podáním došlým tomuto soudu dne 4. 3. 1996 uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 1 200 Kč podle § 421 občanského zákoníku. Jak stěžovatelka uvedla v žalobě, v prosinci roku 1995 si dala u vedlejšího účastníka vyčistit dámské kalhoty (šponovky) značky The Limited zlaté barvy s leskem. Dne 23. 12. 1995 po jejich vyzvednutí zjistila, že barva kalhot se liší od jejich původní barvy, látka ztratila lesk a kalhoty byly sraženy o více jak 15 cm. Ačkoli z tohoto důvodu se pro ni kalhoty staly nepoužitelnými, vedlejší účastník nicméně podanou reklamaci odmítl. Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 19. 6. 1997 č. j. 7 C 210/96-43 žalobě stěžovatelky přiznáním částky 900 Kč zčásti vyhověl, zatímco jinak žalobu zamítl. V důvodech svého rozhodnutí

Nahrávám...
Nahrávám...