dnes je 28.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1843

1.6.2023, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 11 minut

4.1.4.2.2.3
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1843

JUDr. Jan Rosůlek

[Sdělení před uzavřením smlouvy]

Komentované ustanovení uvádí výčet informací, které musí být spotřebiteli sděleny před uzavřením smlouvy nebo před sdělením závazné nabídky. Ustanovení je transpozicí článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES.

Informace musí být spotřebiteli sděleny v textové podobě. Dle § 1819 je textová podoba "zachována, jsou-li údaje poskytnuty takovým způsobem, že je lze uchovat a opakovaně zobrazovat.". Je tak možné i jejich zaslání například prostřednictvím emailu.

Informace musí být sděleny v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy, přičemž smlouva je v souladu s § 1732 uzavřena přijetím nabídky.

Spotřebiteli musí být sděleny následující informace:

a) údaje obsažené v § 1811 odst. 2 písm. a), b), d) a § 1820 odst. 1 písm. g) a p)

Dle § 1811 odst. 2 písm. a) podnikatel sdělí svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj, dle písm. b) označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností, dle písm. d) způsob platby, způsob a čas dodání nebo plnění a případně pravidla vyřizování stížností (blíže k uvedenému viz. komentář k § 1811).

Dle § 1820 odst. 1 písm. g) podnikatel sdělí náklady na prostředky komunikace na dálku, pokud se liší od základní sazby, dle písm. p) nejkratší dobu, po kterou budou trvat spotřebitelovy povinnosti ze smlouvy, má-li být smlouvou určena (blíže k uvedenému viz. komentář k § 1820).

b) hlavní předmět podnikání podnikatele

Předmět podnikání je jednou ze skutečností zapisovaných do veřejného rejstříku1. Tyto skutečnosti jsou tak pro spotřebitele snadno dohledatelné. Informační povinnost je však koncipována tak, že spotřebitel má obdržet tyto informace bez nutnosti vyvinout jakoukoliv aktivitu, a proto mu je musí podnikatel přímo sdělovat také v rámci své informační povinnosti.

c) název a sídlo orgánu odpovědného za výkon dohledu nebo státního dozoru nad činností podnikatele, jde-li o podnikání na základě povolení

Dozor v případě finančních služeb mohou vykonávat živnostenské úřady (§ 60a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání), Česká obchodní inspekce (§ 19 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů) nebo Česká národní banka (§ 44 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance).

Jedná se o dozor nad činností podnikatele, nikoliv o místo k mimosoudnímu řešení sporů.

d) celkovou cenu poskytované služby včetně všech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění placených prostřednictvím podnikatele a jiných souvisejících nákladů; nelze-li přesnou celkovou cenu určit předem, pak veškeré údaje o způsobu výpočtu konečné ceny umožňující spotřebiteli si tuto cenu ověřit

Celková cena může být vyjádřena například v podobě roční procentní sazby nákladů (RPSN). Případ, kdy nelze určit celkovou cenu předem může nastat například v případě uzavření rámcové smlouvy o nákupu a prodeji cenných papírů. Poté musí být celková cena určena například tak, že se jedná o cenu akcie platnou k rozhodnému dni zvýšenou o poplatek za nákup cenného papíru uvedený v sazebníku poplatků.

e) údaje o dalších daních nebo nákladech, které se prostřednictvím podnikatele nehradí nebo které podnikatel nevybírá

S finanční službou můžou být spojeny i další částky hrazené třetím subjektům. Pokud se jedná o náklady, které za spotřebitele hradí podnikatel (jako například poplatek do garančního fondu v případě povinného ručení) tato platba je součástí celkové ceny, o které musí být spotřebitel informován dle písm. d). S finanční službou však mohou být spojeny i náklady, k jejichž povinnosti je zavázán přímo sám spotřebitel. Jedná se například o povinnosti spotřebitele zaplatit daň v případě obdržení výplaty pojistného plnění případně o povinnost odvést daň z příjmu při prodeji cenných papírů.

f) možná rizika mimo kontrolu podnikatele spojená s poskytovanou finanční službou včetně případného upozornění, že minulé výnosy nezaručují výnosy budoucí

Jedná se o skutečnosti nezávislé na vůli podnikatele, které mohou nastat a ovlivnit výši plnění, kterou má spotřebitel ze smlouvy obdržet. Bude se jednat zejména o upozornění spjaté s investičními fondy, kdy nelze v budoucnu zaručit hodnotu investice. Její hodnota může v čase, jak stoupat, tak klesat a ani předchozí dobré výsledky fondu nejsou zárukou, že v budoucnu nedojde k vývoji opačnému.

g) odstoupení od smlouvy

Spotřebitel může od smlouvy dle § 1846 obecně odstoupit ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření. V případě smlouvy o penzijním připojištění nebo životním pojištění činí lhůta pro odstoupení 30 dnů. Výjimky, kdy spotřebitel od smlouvy odstoupit nemůže, jsou uvedeny v § 1847.

Podnikatel je povinen poučit spotřebitele také o svém právu požadovat zaplacení ceny za službu před odstoupením skutečně poskytnutou. Pokud o tomto není spotřebitel poučen, nemá podnikatel na úhradu nárok (viz. § 1849)

Podnikatel také musí spotřebitele poučit o důsledcích neuplatnění práva na odstoupení od smlouvy. Odstoupení je jedním ze způsobu zániku závazku, kdy během lhůty pro odstoupení může spotřebitel odstoupit od smlouvy kdykoliv, a to i bez uvedení důvodu. Poučení by proto mělo obsahovat informace, jaké další způsoby zániku závazku může spotřebitel využít, pokud již uplynula lhůta pro možnost odstoupení. Měl by tak být zejména poučen o zániku závazku výpovědí a zániku uplynutím času a zároveň by měl být poučen o rozdílu mezi účinky zániku závazku "ex tunc", který se uplatní u odstoupení a "ex nunc", které se uplatní u ostatních způsobů zániku závazku.

h) praktické pokyny pro odstoupení od smlouvy

Odstoupení je jednostranné právní jednání. Podnikatel je dle komentovaného ustanovení povinen poučit spotřebitele zejména o tom:

- jakému subjektu má být odstoupení zasláno,

- na jakou adresu má být zasláno,

- jakým způsobem může být zasláno (dopisem, mailem, datovou schránkou,...).

i) poučení o právu ukončit smlouvu

Podnikatel musí poučit spotřebitele o právu ukončit smlouvu předčasně nebo jednostranně. V sousloví je použita spojka nebo. Znamená to, že uvedené podmínky nejsou ve vztahu kumulativním. Tedy že by měl podnikatel poučit pouze o způsobech, kterými lze ukončit smlouvu předčasně a zároveň jednostranně, ale musí spotřebitele poučit jak o všech způsobech, kterými lze ukončit smlouvu předčasně a tak o všech

Nahrávám...
Nahrávám...