Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Cena obvyklá a DPH

15.10.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Cena obvyklá a DPH

Ing. Jan Ambrož

Různé daňové zákony ukládají poplatníkům (plátcům) daně konkrétní daňové povinnosti a v mnoha případech stanoví daň na úrovni ceny obvyklé, přesněji: její výše se vypočítává ze základu daně, který musí odpovídat standardním podmínkám.

Jak se tato problematika řeší u nepřímé daně, zákona o dani z přidané hodnoty, je obsahem tohoto článku.

Právní úprava

Právní úprava

Klíčové ustanovení, v němž je definována od 1. 4. 2019 (!) „obvyklá cena”, nalezneme v § 36 odst. 14 ZDPH, zákona o DPH.

Pozor!
Novelou doplněný odstavec v zásadě nemění dříve používané postupy, neboť se obsah tohoto pojmu automaticky přejímal z jiné daňové normy, zákona o daních z příjmů.

Rada
Ve druhé kapitole rozebíráme další konkrétní paragrafy zákona o DPH, které se odvolávají na obvyklou cenu.

Daň z příjmů

Nejčastěji se v daňové praxi setkáme s cenou obvyklou u daně z příjmů, a to nejen u vztahů mezi fyzickými osobami (osoby blízké atd.), ale řada ustanovení je přímo v ZDP věnována testování daňových nákladů aj. pro spojené osoby.

Rada
K dispozici je tak několik obsáhlých článků věnovaných tomuto tématu, například k převodovým cenám.

Výklad

Text jsme rozdělili do tří kapitol, v první se seznámíme s obsahem pojmu obvyklá cena pro účely daně z přidané hodnoty. Následuje druhá kapitola s přehledem případů, u nichž je povinností dodržovat tuto základnu pro zdanění DPH. V závěrečné třetí části uvádíme doplňující poznámky pro praxi.

Novela

V článku upozorňujeme na související úpravy v novele zákona o DPH. Většinou se jedná o záměnu sousloví „obvyklá cena” za dříve používané „cena obvyklá”.

1. OBVYKLÁ CENA

Definici tohoto pojmu, a to skutečně pro účely daně z přidané hodnoty, nalezneme v § 36 odst. 14 zákona o DPH. Je poměrně rozsáhlá, proto si citaci ze zákona postupně rozebereme: obsah definice (1.1) a jak ji stanovíme, není-li možné tuto hodnotu jednoznačně určit (1.2).

Pozor!
Cílem je přesně určit základ daně z přidané hodnoty, jenž je základem jak pro odvod daně na výstupu, tak též pro nárok na odpočet daně. Neméně důležitým parametrem, na který se zapomíná, je vliv výše základu daně pro různé výpočty prováděné u DPH prostřednictvím koeficientů.

Pravidla platí pro „všechny” případy, které se mohou v aplikaci daně z přidané hodnoty vyskytovat, je-li kritériem „obvyklá cena”.

1.1 Definice obvyklé ceny

Princip je shodný jako třeba u daně z příjmů, citujeme ze zákona o DPH s drobnými úpravami:

„Obvyklou cenou se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí:

  • celá částka, kterou by za účelem pořízení zboží nebo přijetí služby

  • musela osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, nacházející se na stejném obchodním stupni, na jakém se dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňuje,

  • zaplatit v podmínkách volné hospodářské soutěže nezávislému dodavateli nebo poskytovateli v tuzemsku,

  • aby v daném okamžiku toto zboží pořídila nebo tuto službu přijala…”.

Rada
Jinými slovy, v běžném prostředí, bez jakýchkoliv bližších vztahů mezi obchodními partnery (které by mohly ovlivnit „cenu”), je základnou pro zdanění obvyklá cena realizovaná v tuzemsku,

Příklad
Příklad 1.

Plátce Alfa dodává počítačové komponenty za standardní ceny svým odběratelům. Ceny jsou k dispozici v katalogu zboží a můžeme je oprávněně považovat za obvyklé ceny.

Rada
Navazující vlivy obchodní politiky, třeba množstevní slevy, rozebíráme v části třetí.

Příklad
Příklad 2.

Je-li prodáváno toto zboží též dceřiné společnosti, firmě Alfa-Plus, je nutné pro účely daně z přidané hodnoty dodržovat výše zmíněné ceny podle katalogu.

Pozor!
Zkreslení prodejních cen, pokud k němu dojde v případě transakcí s dceřinou společností, komentujeme v kapitole 2.2.

Rada
Samozřejmě se u druhého příkladu mohou objevit daňové problémy z pohledu daně z příjmů, kterými se v tomto článku nezabýváme.

Oceňovací předpisy

Ve výkladu upozorňujeme v kapitole 2.1 též na případy, kdy se zákon o DPH odvolává na oceňovací předpisy, které upravují „cenu obvyklou” pro vybrané situace.

Volná hospodářská soutěž

Společnost Alfa se pohybuje v tržním prostředí, musí být konkurenceschopná, a tak logicky můžeme prodejní ceny, nabízené v katalogu, brát jako základní kritérium pro určení obvyklé ceny.

Rada
Při detailnějším zkoumání bychom ještě ověřovali ceny jiných dodavatelů, zabývajících se velkoobchodním prodejem, vzali bychom v úvahu kvalitativní parametry apod. Obdobně bychom postupovali na jiném „obchodním stupni”, tj. u maloobchodního prodeje.

E-shop

Jiné ceny, byť pravděpodobně velmi blízké cenám firmy Alfa, bychom identifikovali u e-shopů nabízejících tyto produkty.

Pozor!
Můžeme si tuto teoretickou část shrnout konstatováním, že ve většině případů bude obvyklá cena zjistitelná, i když se „konečná hodnota” bude pohybovat v určitém rozmezí.

1.2 Obvyklou cenu nelze stanovit?

Přes výše uvedené konstatování se v praxi objeví případy s problémem správného stanovení obvyklé ceny, jak se také uvádí v předmětném paragrafu zákona o DPH.

Rada
Citujeme z navazujícího textu zákona o DPH:

„…pokud nelze srovnatelné dodání zboží nebo poskytnutí služby zjistit, rozumí se obvyklou cenou:

a) v případě zboží částka, která

1. není nižší než kupní cena daného nebo podobného zboží, nebo

2. odpovídá nákladové ceně určené k okamžiku dodání zboží, pokud nelze určit částku podle bodu 1,

b) v případě služby částka, která není nižší než výše celkových nákladů osoby povinné k dani na toto poskytnutí služby.”

Zboží

Pro zboží zákon o DPH nabízí dvě varianty, které si vysvětlíme na následujících příkladech.

Příklad
Příklad 1.

Společnost Alfa dodává firmě Beta naprosto unikátní počítačové komponenty, vyrobené na zakázku. Obvyklou cenu určíme buď porovnáním s obdobným produktem, není-li, vycházíme z nákladové ceny u dodavatele.

Nákladová cena

Na první pohled se může zdát, že použití nákladové ceny bude komplikované. Ve skutečnosti by tomu nemělo být!

Rada
Doporučujeme v těchto situacích použít údaje z účetnictví. Je-li správně účtováno firmou Alfa, hodnota nabízených výrobků je známá.

Příklad
Příklad 2.

Dodavatel, společnost Alfa, v souladu s účetními předpisy, oceňuje vlastní výrobu „vlastními náklady”. Tato částka je podle druhého bodu výše uvedené citace zákona obvyklou cenou pro účely daně z přidané hodnoty, přestože prodejní cena bude vyšší o marži výrobce.

Pozor!
Proto je nutné připomenout, že nákladová cena je obvyklou cenou pouze v případě, že „…nelze učit částku podle bodu 1…”. Není skutečně k dispozici informace o ceně „…podobného zboží…”.

Služby

Obsah obvyklé ceny pro poskytování služeb je – v porovnání s předchozím výkladem (a textem zákona) – trochu matoucí.

Rada
Asi je rozumné si pro praxi slova „…výše celkových nákladů…” přeložit jako „…nákladová cena…”. Na druhé straně je/není trochu přesnější text „…není nižší…” vzhledem k předpokládanému zisku prodejce. Více viz třetí kapitola.

2. APLIKACE OBVYKLÉ CENY PODLE ZÁKONA O DPH

Jak jsme se zmínili v úvodu článku, zákon o DPH se odvolává na aplikaci obvyklé ceny v několika paragrafech:

  • základ daně z přidané hodnoty, § 36 (2.1),

  • zvláštní případy pro základ daně v § 36a (2.2),

  • vrácení daně u nedobytných pohledávek (2.3),

  • ručení oprávněného příjemce v § 108a a ručení příjemce zdanitelného plnění (2.4).

2.1 Základ daně a obvyklá cena

V zákoně o DPH je v § 36 několikrát určena podmínka stanovení základu daně na úrovni obvyklé ceny.

Pozor!
Objevuje se zde několikrát na první pohled jakoby odlišný přístup ke stanovení obvyklé ceny. Rozebereme si vybrané případy (2.1.1), nepeněžité plnění (2.1.2), virtuální měnu (2.1.3), kombinované plnění (2.1.4) a vratné obaly (2.1.5).

2.1.1 Zboží a služby pro vybrané případy

Zákon přistupuje opět rozdílně ke zboží a službám.

Zboží

Pouze pro zákonem vyjmenovaná plnění – dodání zboží podle:

  • § 13 odst. 4 písm. a) až d)a f), odst. 5, odst. 6 a podle § 16 odst. 5,

je základem daně:

  • „cena zboží nebo cena obdobného zboží, za kterou by bylo možné zboží pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží ke dni uskutečnění zdanitelného plnění”.

Kritérium

Je nám již známou alternativou „…celkových nákladů…”.

O jaké situace se jedná?

Jde o specifické případy, viz výše uvedené odkazy v § 36 odst. 6 písm. a) ZDPH, které konkretizujeme v následující tabulce.

ZDPH Typ plnění 
§ 13 odst. 4 písm. a) Použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, například oblíbené použití služebního osobního automobilu pro soukromé účely (nebo pro zaměstnance)  
§ 13 odst. 4 písm. b) Uvedení do stavu způsobilého k užívání dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, a to v případech, kdy je nárok na odpočet daně v částečné výši podle § 72 odst. 6 ZDPH 
§ 13 odst. 4 písm. c) Vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku, jestliže byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně  
§ 13 odst. 4 písm. d) Nepeněžitý kladu hmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části odpočet daně, s výjimkou vložení hmotného majetku, který je součástí vkladu obchodního závodu  
§ 13 odst. 4 písm. f) Předání dovezeného zboží, které bylo propuštěno do celního režimu volného oběhu, v tuzemsku bez změny vlastnického práva do okamžiku dodání tohoto zboží  
§ 13 odst. 5 Viz poznámka  
§ 13 odst. 6 Přemístění obchodního majetku  
§ 16 odst. 5 Pořízení zboží z jiného členského státu  

Poznámka

Nejčastěji se v praxi setkáme s prvním bodem, ke kterému se v § 13 odst. 5 zákona o DPH doplňuje, co se rozumí trvalým použitím obchodního majetku plátce – právě pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců.

Novela

V poslední novele byl doplněn odkaz na § 13 odst. 4 písm. f) ZDPH.

Služby

Jedná se o ustanovení § 36 odst. 6 písm. b) zákona o DPH:

  • „poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 a 4, výše celkových nákladů vynaložených na poskytnutí služby ke dni uskutečnění zdanitelného plněním”.

Odkazy se týkají plnění popsaných v další tabulce.

ZDPH Typ plnění 
§ 14 odst. 3 písm. a) Poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce  
§ 14 odst. 3 písm. b) Vypořádací podíl na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, pokud byl u majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně  
§ 14 odst. 3 písm. c) Nepeněžitý vklad nehmotného majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části odpočet daně, s výjimkou vkladu obchodního závodu  
§ 14 odst. 4 písm. a) Dočasné využití obchodního majetku, s výjimkou dlouhodobého majetku, pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně  
§ 14 odst. 4 písm. b) Poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců nebo jiné účely než souvisejících s uskutečňováním jeho ekonomických činností, pokud u přímo souvisejících přijatých plnění byl uplatněn odpočet daně  

Rada
V praxi se tak požadavek na určení základu daně na úrovni „obvyklé ceny” u služeb musí akceptovat nejčastěji u plnění pro neekonomické účely.

2.1.2 Nepeněžité plnění

Podle § 36 odst. 6 písm. c) zákona o DPH je jednoznačně – ať už se jedná o dodání zboží nebo poskytnutí služeb – formou nepeněžitého plnění, stanovena podmínka:

  • „…obvyklá cena bez daně…”.

Rada
V těchto případech se použije postup při zjištění základu daně podle kapitoly první.

2.1.3 Virtuální měna aj.

Obdobná pravidla platí podle § 36 odst. 6 písm. d), nově zařazené novelou do zákona o DPH pro situace, když se hradí zcela nebo zčásti virtuální měnou. Aplikujeme tedy obvyklou cenu.

Novela

Dále zákon uvádí odkaz na právní předpisy upravující některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, obvyklá cena bez daně tohoto dodání nebo poskytnutí.

2.1.4 Kombinované plnění

V § 36 odst. 9 zákona o DPH sice nenalezneme odkaz na „obvyklou cenu”, ale