č. 677/2005 Sb. NSS; Dualismus práva: rozhodnutí o zrušení patentu
č. 677/2005 Sb. NSS
Dualismus práva: rozhodnutí o zrušení patentu
k § 23 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 116/2000 Sb.
k § 46 odst. 2 a § 68 písm. b) soudního řádu správního
k § 104b, § 104c a § 244 a násl. občanského soudního řádu
k § 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů
O žalobě proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci zrušení patentu podle § 23 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, je příslušný rozhodnout soud ve správním soudnictví.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 19. 5. 2005, čj. Konf 9/2004-27)
Prejudikatura: srov. č. 395/2004 Sb. NSS (zamítnutí přihlášky ochranné známky), č. 478/2005 Sb. NSS (odmítnutí právní ochrany mezinárodní ochranné známce), č. 480/2005 Sb. NSS (výmaz užitného vzoru) aj.
Věc: Spor o pravomoc mezi Obvodním soudem pro Prahu 4 a Městským soudem v Praze ve věci zrušení patentu.
Rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „Úřad“) ze dne 22. 11. 1994 nebyl k návrhu společnosti s ručením omezeným N. zrušen patent „Zařízení pro zabezpečení vstupních dveří“, zapsaný v ČR pod č. 279185, jehož majiteli jsou Ing. Pavel V. a společníci.
Společnost N. jakožto žalobkyně nejprve napadla pravomocné rozhodnutí Úřadu žalobou doručenou dne 16. 4. 2002 Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud věc předal v souladu s § 132 s. ř. s. Nejvyššímu správnímu soudu. Ten žalobu odmítl usnesením ze dne 23. 6. 2003 s poučením, že žalobkyně může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu k soudu příslušnému podle ustanovení § 249 a § 250 o. s. ř., přičemž účinky procesních úkonů učiněné v tomto řízení zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení soudního řádu správního. Nejvyšší správní soud tedy považoval žalovanou věc za soukromoprávní.
Žalobkyně pak podala - v rozporu s tímto poučením - žalobu opět k soudu jednajícímu ve správním soudnictví, a to k Městskému soudu v Praze, a domáhala se zrušení rozhodnutí správního orgánu. Soud žalobu rovněž odmítl usnesením ze dne 18. 9. 2003. V odůvodnění mj. uvedl, že předmětem tzv. patentového práva v objektivním smyslu je ochrana vynálezu, která udělením patentu zakládá jeho majiteli výlučné právo využívat vynález, poskytovat souhlas k jeho využívání jiným osobám, popřípadě na jiné osoby patent převést. Těžiště právní ochrany spočívá tradičně v právu soukromém. Soukromá práva, která jsou předmětem řízení před správním orgánem, jsou podle tohoto soudu chráněna postupem podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.). Dále i tento soud žalobkyni poučil, že se může domáhat svého práva podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení (§ 46 odst. 2 s. ř. s.) u okresního (obvodního) soudu (§ 249, § 250 o. s. ř.), a to tak, aby v této lhůtě žaloba došla k soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení (§ 82 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobkyně pak podala dne 3. 11.2003 žalobu dle § 244 o. s. ř., ve znění tehdy účinném, u Obvodního soudu v Praze 4.…
