č. 422/2005 Sb. NSS; Azyl: důvody pro udělení azylu
č. 422/2005 Sb. NSS
Azyl: důvody pro udělení azylu
k § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu)
Samotnou existenci islámského právního systému šaría v zemích, resp. jejich částech, s převahou muslimského obyvatelstva nelze bez dalšího a bez znalosti o způsobu jeho uplatňování považovat u příslušníka jiného vyznání za důvod udělení azylu spočívající ve strachu z pronásledování z důvodu náboženství (§ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9. 2004, čj. 5 Azs 202/2004-59)
Věc: Eslan D. a spol. (Nigerijská federativní republika) proti Ministerstvu vnitra o azyl, o kasační stížnosti žalobců.
Žalovaný rozhodnutími ze dne 13. 6. 2003 neudělil žalobcům azyl a rozhodl, že se na ně ani nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.
Toto rozhodnutí žalobci napadli žalobami u Krajského soudu v Hradci Králové, který je však rozsudkem ze dne 12. 2. 2004 zamítl. Rozsudek odůvodnil tak, že v řízení před správními orgány nedošlo k žádnému porušení ustanovení o řízení a z tohoto úhlu pohledu nejsou rozhodnutí nezákonná. Námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu je natolik obecná, že nebylo zřejmé, jaké další důkazy měl správní orgán provádět. Na závěr pohovoru konaného s účastníky dne 28. 3. 2002 byli žalobci informováni o důkazech, které budou sloužit žalovanému jako podklad pro jeho rozhodnutí; nevznesli však proti nim žádné výhrady a doplnění dokazování nenavrhli. Ve skutkových závěrech dospěl krajský soud k identickému zjištění jako správní orgán; v případě žalobců nejsou dány podmínky aplikace § 12 zákona o azylu, neboť postavení žalobců v zemi jejich původu se nelišilo od postavení řádově statisíců dalších obyvatel. V souladu se závěry správního orgánu neshledal krajský soud u žalobců ani překážky vycestování ve smyslu ustanovení § 91 zákona. o azylu.
Proti rozsudku krajského soudu brojili žalobci (dále „stěžovatelé“) kasační stížností. Tvrdili, že krajský soud měl zrušit rozhodnutí správního orgánu, neboť skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spise (resp. je s ním v rozporu) a rozhodnutí byla vydána na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, což mohlo ovlivnit a dle názoru stěžovatelů i ovlivnilo zákonnost řízení a samotných rozhodnutí. Stěžovatelé nesouhlasili se závěry správního orgánu, potvrzenými rozhodnutím soudu I. stupně, že z důkazů, jež si správní orgán opatřil, nevyplývají skutečnosti rozhodné pro přiznání azylu stěžovatelům podle § 12 zákona o azylu. Ze zpráv založených ve spisu jednoznačně vyplývá, že přes formálně deklarovanou svobodu vyznání uznávají státní orgány na většině území pouze islám. Ze zpráv je zřejmé, že v důsledku náboženských lokálních válek zemřelo v r. 2000 na území Nigérie okolo 2000 osob, převážně křesťanů. Tvrzení, že situaci vyvolané nábožensko-etnickými boji jsou nuceni čelit všichni obyvatelé bez rozdílu, proto postrádá logiku. Oporu ve zprávách o zemi původu nemá ani závěr, že státní orgány nijak nepodporují projevy nespokojenosti a násilné střety. Faktem naopak je - jak ostatně ze zpráv o zemi původu…
