dnes je 17.4.2024

Input:

č. 257/2004 Sb. NSS; Daňové řízení: důkazní břemeno správce daně

č. 257/2004 Sb. NSS
Daňové řízení: důkazní břemeno správce daně
k § 31 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Leží-li důkazní břemeno na správci daně (§31 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), nepostačí k závěru, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno, pouhé popření skutečností žalobcem tvrzených, aniž by správce daně provedl další dokazování, které je pro věc zásadní.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2004, čj. 30 Ca 101/2001-63)
Věc: Akciová společnost S. v B. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů.

Rozhodnutím ze dne 22. 1. 2001 žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Blansku ze dne 4. 5. 2000, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1996 ve výši 1 228 890 Kč.
V žalobě podané u Krajského soudu v Brně žalobce navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného i správce daně v I. stupni a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítl, že žalovaný nesprávně posoudil smlouvu, již žalobce uzavřel se společností I., s. r. o., nikoli jako smlouvu o půjčce, nýbrž jako smlouvu o úvěru. Žalobce podle svého tvrzení odstoupil od smlouvy dne 29. 7. 1994; žalovaný však dospěl k závěru, že se tak nestalo, a společnost I., s. r. o., jako dlužník tak i nadále byla povinna platit úroky z prodlení. V návaznosti na to provedl žalovaný zvýšení základu daně o úroky, které žalobce podle jeho přesvědčení přijal, a doměření daně z příjmů, s čímž žalobce nesouhlasí.
Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí zrušil, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžadoval zásadní doplnění, a vrátil věc správnímu orgánu k dalšímu řízení [§ 78 odst. 1, 4 a § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
Z odůvodnění:
V žalobě žalobce uvedl, že dne 21. 10. 1993 uzavřel se společností I., s. r. o., smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. občanského zákoníku na částku 75 000 000 Kč se splatností půjčky do 30. 9. 1994. Ve smlouvě sjednal úrok ve výši 22 % p. a. Smlouva byla uzavřena podle občanského zákoníku, a tudíž v tomto režimu byly posuzovány vztahy navazující a všechny právní úkony učiněné kteroukoliv stranou. Žalovaný v napadeném rozhodnutí posoudil smlouvu nikoli jako smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. občanského zákoníku, ale jako smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku. S takovým posouzením věci žalobce nesouhlasí. Smlouva o půjčce byla uzavřena v návaznosti na smlouvu o úvěru, kterou žalobce jako dlužník uzavřel s bankou R, a s., jako věřitelem na částku úvěru 75 000 000 Kč s úrokem 22 % a termínem splatnosti 30. 9. 1994. Banka dopisem ze dne 25. 7. 1994 od smlouvy o úvěru odstoupila Žalobce od smlouvy o půjčce odstoupil 29. 7. 1994. Po odstoupení od smlouvy byly smluvní strany povinny se vzájemně vypořádat. Dlužník žalobcův právní úkon odstoupení od smlouvy akceptoval. Protože došlo k zániku smlouvy o půjčce, což plyne z korespondence mezi žalobcem a dlužníkem, přestal žalobce účtovat o nárocích na přijaté úroky, které se zánikem o půjčce přestaly existovat. Podle § 35 odst. 2 občanského zákoníku je třeba právní úkony vykládat
Nahrávám...
Nahrávám...