dnes je 12.10.2024

Input:

č. 85/2004 Sb. NSS, Daň z příjmů fyzických osob

č. 85/2004 Sb. NSS
Daň z příjmů fyzických osob
k § 78 odst. 7 soudního řádu správního
k § 3 odst. 1 písm. b), § 3 odst. 2 a § 7 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1996 a 1997 (v textu též „zákon o daních z příjmů“)
Za nepeněžní příjmy poplatníka daně z příjmů fyzických osob — sportovního trenéra působícího ve sportovním klubu na základě živnostenského oprávnění - je nutno považovat i příjmy spočívající v přijetí plnění formou ubytování, stravy a dopravy.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2003, čj. 30 Ca 308/2000-39)
Věc: Vladimír H. vT. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o doměření daně z příjmů.

Finanční ředitelství v Plzni vydalo dne 3. 10. 2000 dvě rozhodnutí, jimiž změnilo dodatečné platební výměry Finančního úřadu Plzeň-sever tak, že žalobci vyměřilo daň z příjmů fyzických osob v částce 33 812 Kč (místo původní částky 28 523 Kč) a v částce 19 296 Kč (místo částky 22 400 Kč).
Žalobou ze dne 24. 8. 2000 se žalobce, odkazuje na obsah svého odvolání ze dne 1. 2. 2000, domáhal soudního přezkoumání pravomocných rozhodnutí žalovaného správního orgánu. Tvrdil, že základem zpochybněných rozhodnutí byl závěr žalovaného o tom, že žalobce přijal plnění, a tím i nepeněžní příjmy, v souvislosti s výkonem své činnosti. Žalobce nepopírá, že v rámci své trenérské činnosti plnění přijal, ale napadá okolnost, že se jednalo o nepeněžní příjmy. Žalovaný měl v rozhodnutí provést výklad příslušných ustanovení zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Žalobce proto požadoval zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 21. 2. 2001 uvedl, že se v rozhodnutích vypořádal se všemi žalobcovými argumenty obsaženými v jeho odvolání. Plnění přijatá žalobcem v souvislosti s výkonem jeho trenérské činnosti (ubytování, strava a doprava) nejsou plněními, jež by nebyla předmětem daně podle § 3 odst. 4 zákona o daních z příjmů, ani příjmy od daně osvobozenými ve smyslu § 4 tohoto zákona; proto žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby.
Z předloženého spisu žalovaného bylo kromě jiného patrné, že žalobce podal v zákonné lhůtě správci daně svá řádná samostatná přiznání k dani z příjmů fyzických osob za roky 1996 a 1997. V roce 1999 provedl správce daně u žalobce daňovou kontrolu, při které zjistil, že žalobce přijal od sportovních klubů nepeněžní plnění, která byla vyjádřena v konkrétní výši, ale která žalobce nezahrnul do svých zdanitelných příjmů. Uvedená zjištění promítl správce daně do výsledku kontroly tím způsobem, že dvěma dodatečnými platebními výměry ze dne 4. 1. 2000 vyměřil žalobci za rok 1996 daň z příjmů fyzických osob ve výši 28 523 Kč a za rok 1997 daň z příjmů fyzických osob ve výši 19 296 Kč. Rozhodnutími vydanými dne 310. 2000 pak žalovaný změnil dodatečné platební výměry tak, jak výše uvedeno. V odůvodnění svých rozhodnutí žalovaný uváděl, že všechny důkazy hodnotil podle § 2 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), a zjistil, že závěry správce daně byly v souladu se zákonem o daních z příjmů. Žalobce přijetí plnění nezpochybňoval -pouze tvrdil, že se jednalo o
Nahrávám...
Nahrávám...