dnes je 29.3.2024

Input:

č. 80/2004 Sb. NSS; Azyl: řízení o udělení azylu

č. 80/2004 Sb. NSS
Azyl: řízení o udělení azylu
k § 24 odst. 2 a k § 25 odst. 1 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
I. Pokud předvolání k pohovoru nebylo žadateli o azyl v souladu se zákonem doručeno, nelze řízení zastavit podle § 25 odst. 1 písm. d) zákona o azylu.
II. Nejsou splněny podmínky doručení předvolání k pohovoru v pobytovém středisku uložením podle § 24 odst. 2 zákona o azylu za situace, kdy byl žadateli o azyl udělen souhlas k pobytu na jiném místě, na němž se také skutečně zdržoval. Není přitom rozhodné, že tento souhlas dosud nebyl žadateli předán.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9.10. 2003, čj. 2 Azs 8/2003-52)
Věc: Miriam T. a nezletilý Narek T. (Republika Arménie) v P. proti žalovanému Ministerstvu vnitra o zastavení řízení o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobců.

Ministerstvo vnitra rozhodlo dne 23. 7. 2002 o zastavení řízení o udělení azylu z důvodu opakovaného nedostavení se k pohovoru ve dnech 11. 7. 2002 a 22. 7. 2002. Žalobu (opravný prostředek) směřující proti tomuto rozhodnutí zamítl dne 29. 5. 2003 Městský soud v Praze. Jeho rozsudek byl napaden kasační stížností.
Stěžovatelé v kasační stížnosti zejména namítali, že prvá stěžovatelka se sice nedostavila k pohovorům, ovšem měla k tomu vážné zdravotní důvody; proto také svou neúčast u pohovoru, který se měl konat dne 11. 7. 2002, telefonicky omluvila. O termínu druhého pohovoru se dozvěděla až dne 30. 7. 2002. Závažnost důvodů, pro které se stěžovatelka nedostavila k pohovoru, soud nesprávně posoudil, když se nezabýval podstatou zdravotních problémů stěžovatelky, která byla ve 20. týdnu rizikového těhotenství. Nesprávně soud hodnotil i povinnost zdržovat se v pobytovém středisku. Stěžovatelka již dne 29. 3. 2002 požádala za sebe i za druhého stěžovatele o souhlas ke změně pobytu a v souladu s § 82 odst. 1 zákona o azylu opustila středisko. Po podání žádosti se již zdržovala na nové (stávající) adrese a pobytové středisko navštěvovala pravidelně v souladu s § 82 a § 72 odst. 2 zákona o azylu. Povolení k pobytu mimo pobytové středisko stěžovatelé obdrželi dne 30. 7. 2002. Není tedy pravda, že by stěžovatelé neplnili povinnosti vyplývající z azylového zákona, ani že by svévolně opustili pobytové středisko. Dále stěžovatelé namítali, že předvolání k pohovoru, který se měl konat dne 22. 7. 2002, jim nebylo řádně doručeno, neboť podmínky § 24 odst. 3 zákona o azylu nebyly splněny. Písemnosti lze totiž takto doručovat jen v případě, kdy je hodnověrně zjištěno, že se žadatel o udělení azylu dlouhodobě nezdržuje v místě, kde je hlášen k pobytu, a že místo jeho pobytu není známo - prvá stěžovatelka však adresu pobytu pobytovému středisku řádně sdělila.
Dne 22. 7. 2003 stěžovatelé doplnili kasační stížnost tak, že s ohledem na nepřesnost tvrzení o telefonické omluvě v kasační stížnosti nahradili toto tvrzení tak, že připustili neúčast u pohovorů, ovšem způsobenou tím, že prvá stěžovatelka se z vážných zdravotních důvodů nemohla dne 1. 7. 2002 dostavit k pravidelnému hlášení svého pobytu mimo pobytové středisko podle
Nahrávám...
Nahrávám...