dnes je 8.11.2024

Input:

č. 73/2004 Sb. NSS, Řízení před správním orgánem: vázanost právním názorem soudu

č. 73/2004 Sb. NSS
Řízení před správním orgánem: vázanost právním názorem soudu
k § 78 odst. 5 soudního řádu správního
Správní orgán je při novém rozhodování po zrušení původního rozhodnutí vázán právním názorem, který byl vysloven jako důvod kasace (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Je proto povinen nové rozhodnutí řádně odůvodnit. Nestačí, uvede-li správní orgán důvody rozhodnutí až ve svém vyjádření k žalobě.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2003, čj. 1 A 629/2002-25)
Prejudikatura: Soudní judikatura ve věcech správních č. 861/2001.
Věc: Nina K. proti České správě sociálního zabezpečení o přiznání jednorázové peněžní částky podle zákona č. 39/2000 Sb.

Žalovaná dne 31. 10. 2002 přiznala žalobkyni jednorázovou peněžní částku ve výši 60 000 Kč, a to podle § 4 odst. 4 zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že žalobkyně prokázala, že její manžel pan Vladimír K., narozený 19. 4. 1915, konal vojenskou službu od 1. 11. 1943 do 8. 11. 1944, tedy po dobu dvanácti měsíců.
Ve včas podaném opravném prostředku nesouhlasila žalobkyně s určením výše odškodného. Ačkoli manžel žalobkyně zemřel na skvrnitý tyfus, považuje žalobkyně jeho smrt za důsledek bitevní situace, tj. za smrt v boji. Žádala, aby soud rozhodl ve smyslu jejího odvolání na základě uvedených skutečností tak, že její manžel zahynul v důsledku dukelských bojových operací.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že podle oznámení Dzeržinského okresního vojenského komisariátu i podle zprávy odboru pro veterány Ministerstva obrany vyplývá, že manžel žalobkyně na frontě onemocněl skvrnitým tyfem a na ten zemřel. Je proto nepochybné, že k jeho úmrtí došlo v souvislosti s výkonem vojenské služby, ale není splněna zákonná podmínka pro přiznání jednorázové peněžní částky ve výši 120 000 Kč, tj. že „padl v boji“.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal podle § 132 s. ř. s. od Vrchního soudu v Praze, dospěl k závěru, že žaloba (opravný prostředek) je důvodná. Rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb. (dále jen „zákon“) se zákon vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1. písm. a) a b) a § 2 odst. 1 v bodech l. až 3. zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a kterým o tom bylo vydáno podle § 8 citovaného zákona osvědčení, nebo kteří mají doklad, jenž osvědčení nahrazuje. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se zákon rovněž vztahuje na vdovy a vdovce po osobách uvedených v odstavci 1, občany České republiky, jejichž manželství trvalo v době účasti manžela v národním boji za osvobození nebo bylo z důvodu nemožnosti uzavřít manželství uzavřeno nejpozději do 31. 12. 1945 a jejichž manžel buď padl, nebo kdykoliv později zemřel, a stejně tak na vdovy a vdovce, kteří uzavřeli nové manželství. Podle § 39 odst. 3 zákona se podmínka občanství České republiky považuje za splněnou, pokud občanství trvá
Nahrávám...
Nahrávám...