dnes je 20.5.2024

Input:

č. 700/2005 Sb. NSS; Daňové řízení: příjemce rozhodnutí

č. 700/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: příjemce rozhodnutí
k § 32 odst. 2 písm. c) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“)
Příjemcem rozhodnutí ve smyslu § 32 odst. 2 písm. c) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je ten subjekt, kterému jsou daňovým rozhodnutím ukládána práva nebo povinnosti; jemu je také rozhodnutí zpravidla doručováno. Příjemcem rozhodnutí tak není zmocněný zástupce daňového subjektu, a to i když se mu dané rozhodnutí doručuje, nýbrž daňový subjekt, kterému tímto rozhodnutím vznikají práva a povinnosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2005, čj. 7 Afs 45/2005-59)
Věc: Ing. Zdeněk U. v M. proti Finančnímu úřadu v Holešově ve věci daňové kontroly, o kasační stížnosti žalobce.

Finanční úřad v Holešově dne 17. 3. 2003 vydal rozhodnutí - výzvu k součinnosti při daňové kontrole dle § 16 odst. 2 a § 31 odst. 9 daňového řádu.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 12. 2004 odmítl žalobu napadající toto rozhodnutí s tím, že žaloba byla podána neoprávněnou osobou, neboť žalobce nebyl účastníkem daňového řízení.
V kasační stížnosti žalobce (stěžovatel) namítal, že měl být jako zmocněný zástupce daňového subjektu příjemcem rozhodnutí.
Správce daně ve svém vyjádření uvedl, že je zřejmé, že stěžovatel nebyl legitimován k podání žaloby proti výše specifikovanému rozhodnutí. Z § 32 odst. 2 písm. c) daňového řádu, ve spojení s odst. 1 cit. ustanovení, totiž jednoznačně vyplývá, že příjemcem označovaným v rozhodnutí je ten, jehož se týkají práva a povinnosti vyplývající z rozhodnutí. Příjemcem je tedy daňový subjekt, kterému jsou rozhodnutím ukládána práva nebo povinnosti. Zmocněný zástupce daňového subjektu není příjemcem rozhodnutí ani tehdy, když se mu rozhodnutí doručuje. Okolnost, že příjemcem napadené výzvy nebyl stěžovatel, je možno dovodit i z vlastního obsahu výzvy, o čemž svědčí i další průběh daňového řízení s daňovým subjektem, u něhož byla dne 4.9. 2002 zahájena daňová kontrola, a to se zástupcem daňového subjektu na základě plné moci ze dne 3. 9. 2002, tedy se stěžovatelem.
Podstatný je rovněž fakt, že v předmětné výzvě následoval za označením stěžovatele text „plná moc“.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Dle § 32 odst. 2 písm. c) daňového řádu je základní náležitostí rozhodnutí přesné označení příjemce rozhodnutí. Dle odst. 1 cit. ustanovení lze v daňovém řízení ukládat povinnosti nebo přiznávat práva jen rozhodnutím. Tato rozhodnutí jsou pro příjemce právně účinná jen tehdy, jsou-li jim řádným způsobem doručena nebo sdělena, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.
Jako zásadní stížní námitku
Nahrávám...
Nahrávám...