dnes je 22.5.2024

Input:

č. 660/2005 Sb. NSS; Daňové řízení: lhůta k podání dodatečného daňového přiznání

č. 660/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: lhůta k podání dodatečného daňového přiznání
k § 41 odst. 4 a § 47 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Dodatečné daňové přiznání nebo hlášení na daňovou povinnost nižší nebo daňovou ztrátu vyšší oproti poslední známé daňové povinnosti může daňový subjekt platně podat jen při respektování subjektivní lhůty, tj. do konce měsíce následujícího po zjištění důvodu, a při respektování objektivní lhůty, tj. do tří let, resp. zákonem stanovené jiné lhůty, od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde současně byla povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat (§ 41 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Objektivní lhůtu přitom s odkazem na ustanovení § 47 téhož zákona nelze prodlužovat.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31 5. 2005, čj. 30 Ca 263/2002-36)
Věc: Město N. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z přidané hodnoty.

Žalovaný dne 30. 8. 2002 zamítl odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Karlových Varech ze dne 25. 2. 2002, kterým správce daně zastavil řízení ve věci dodatečného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 1998.
Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil žalobou. V žalobě uvedl, že dne 25. 1.1999 mu skončila lhůta pro podání přiznání k DPH za prosinec 1998 a dne 31. 1. 2002 mu dle § 47 odst. 1 daňového řádu uplynula tříletá lhůta pro dodatečné daňové přiznání. Protože ale podal dne 15. 12. 1999 dodatečné přiznání k DPH za prosinec 1998 a správce daně jej k jeho žádosti dne 5. 9. 2001 zpravil o přiznání nároku na odpočet dle dodatečného přiznání z 15. 12. 1999, počal dne 31. 12. 2001 běh nové tříleté lhůty za uvedené zdaňovací období dle § 47 odst. 2 d. ř. Jestliže tedy dne 22. 2. 2002 podal žalobce dodatečné daňové přiznání k DPH za měsíc prosinec 1998, je toto podání přípustné a zastavení daňového řízení bylo v rozporu se zákonem.
Ze správních spisů vyplynulo, že dne 25. 1. 1999 podal žalobce ke správci daně přiznání k DPH za zdaňovací období prosinec 1998. Správce daně vyměřil daň vypočtenou žalobcem v daňovém přiznání ke dni 25. 1. 1999 (nadměrný odpočet ve výši 795 353 Kč). Dne 5. 3. 1999 podal žalobce za shodné zdaňovací období dodatečné přiznání k DPH, v němž v řádce 81 uplatnil změnu daňové povinnosti v částce 24 019 Kč. Správce daně vyměřil daň v této výši ke dni 31. 3. 1999. Dne 15. 12. 1999 bylo ke správci daně podáno další dodatečné přiznání k DPH za zdaňovací období prosinec 1998, v němž žalobce uplatnil v řádce 81 nárok na nadměrný odpočet ve výši 27 190 Kč. K vyměření nadměrného odpočtu v této výši ze strany správce daně došlo 31. 1. 2000. Další dodatečné přiznání k DPH za zdaňovací období prosinec 1998 žalobce předložil dne 22. 2. 2002 a vykazoval snížení daňové povinnosti na DPH ve výši 426 605 Kč (řádka 81).
Správce daně rozhodnutím ze dne 25. 2. 2002 ve věci posledně uvedeného dodatečného přiznání zastavil řízení podle § 27 odst. 1 písm. h) d. ř. a rozhodnutí odůvodnil tím, že tříletá lhůta pro podání dodatečného daňového
Nahrávám...
Nahrávám...