č. 578/2005 Sb. NSS, Provoz na pozemních komunikacích: jízda do křižovatky couváním
č. 578/2005 Sb. NSS
Provoz na pozemních komunikacích: jízda do křižovatky couváním
k § 22 a § 24 odst. 2, 3, a 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
Jízdu do křižovatky couváním je třeba posuzovat podle § 24 odstavce druhého až čtvrtého (otáčení a couvání) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, a nikoliv podle § 22 tohoto zákona, (jízda křižovatkou). Při couvání do křižovatky nemá řidič couvajícího vozidla přednost v jízdě, ale naopak nesmí ohrozit žádného z ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, čj. 5 As 38/2003-38)
Věc: Ing. Lubomír H. v B. proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce byl rozhodnutím Okresního úřadu Šumperk ze dne 4. 6. 2002 uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, kterého se dopustil dne 3. 4. 2002 tím, že v obci B. při řízení osobního vozidla značky Škoda 125 L nesprávným couváním vjel do křižovatky, kde došlo ke střetu s osobním vozidlem značky Škoda 105, čímž porušil ustanovení § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“). Za tento přestupek mu podle § 11 odst. 1 písm. b) a § 22 odst. 2 zákona o přestupcích byla uložena pokuta ve výši 1000 Kč a dále mu byla podle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích uložena povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 500 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný dne 1. 8. 2002 tak, že je zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně v plném rozsahu potvrdil.
Žalobu podanou proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Ostravě dne 14.5.2003.
Proti jeho rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Namítal, že správní orgány nevyložily správně pravidlo o couvání v křižovatce, neboť stěžovatel přijížděl ze směru, jemuž měl druhý účastník nehody dát přednost, což neučinil a do křižovatky vjel rychlostí nepřiměřenou povinnosti dát přednost v jízdě. Rovněž namítl, že situace a okolnosti v místě nehody nevyžadovaly zabezpečení couvání způsobilou a poučenou osobou, neboť přes plot domu č. p. 405 byl do křižovatky dostatečný výhled pro vyjetí i couvání. To ostatně vyplývalo z provedených důkazů; správní úřady však ve svých skutkových zjištění dovodily opak.
Stěžovatel označil výklad § 2 písm. 1) a q), § 22 odst. 2, 3 a § 24 zákona č. 361/2000 Sb. za revoluční, neboť řidič musí dát přednost v jízdě i takovému vozidlu, které jede pozpátku (couvá), což vyplývá z § 2 písm. q) a § 22 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. Couvání je totiž také jízdou a řidič má povinnost dát přednost vozidlu, a to bez ohledu na způsob jeho jízdy.
Řidič při couvání jistě nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, tedy způsobit jim nějaké nebezpečí, avšak omezit v jízdě je může. V dané situaci měl stěžovatel náležitý rozhled tak, aby nezpůsobil nikomu nebezpečí (např. najetím do jedoucího či…
