dnes je 28.3.2024

Input:

§ 56 Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem

4.11.2013, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 18 minut

2.2.56
§ 56 Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem

JUDr. Petr Bukovjan

§ 56

Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem

  1. Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže,

    1. podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce, nebo

    2. zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

  2. Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3 .

Komentář

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

    • § 48 – způsoby skončení pracovního poměru

    • § 56a – okamžité zrušení pracovního poměru zákonným zástupcem nezletilého zaměstnance mladšího 16 let

    • § 59 – lhůta k okamžitému zrušení pracovního poměru

    • § 60 – náležitosti okamžitého zrušení pracovního poměru

    • § 70 a 72 – neplatné rozvázání pracovního poměru

    • § 337 – doručování písemností zaměstnavateli

  • Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném znění

    • § 43 odst. 3 – možné závěry lékařského posudku

  • Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění

    • § 5 písm. c) bod 5 a § 50 odst. 3 – okamžité zrušení jako vážný důvod ve vztahu k výši podpory v nezaměstnanosti

Komentář

Právo okamžitě zrušit pracovní poměr má nejen zaměstnavatel (viz komentář k ustanovení § 55 ZP), ale též zaměstnanec. I pro něho přitom platí, že k takovému postupu musí mít zákonem předpokládaný důvod (a ten náležitě skutkově vymezit) a v příslušných lhůtách zaměstnavateli písemnost týkající se zmíněného způsobu rozvázání pracovního poměru řádně doručit (do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnanec o důvodu k okamžitému zrušení dozvěděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl – viz § 59 ZP).

Forma a den skončení

Také pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance předepisuje ZP zásadně písemnou formu, a to ve svém ustanovení § 60. Jiné než písemné okamžité zrušení pracovního poměru je vyloučeno. Pracovní poměr končí dnem doručení písemnosti zaměstnavateli, v ní zaměstnancem případně uvedené datum nehraje žádnou roli.

Důvody

Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr, jen jestliže:

  1. podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce,

  2. zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.

  1. Vážné ohrožení zdraví zaměstnance

První z důvodů k tomu, aby zaměstnanec mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, předpokládá:

  • existenci lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává,

  • že z výše uvedených dokumentů vyplývá nemožnost zaměstnance konat dále dosavadní práci bez vážného ohrožení jeho zdraví a

  • skutečnost, že zaměstnavatel neumožnil zaměstnanci v příslušné lhůtě po předložení zmíněného posudku výkon jiné pro něho vhodné práce (vhodnost jiné práce se posuzuje podle ustanovení § 41 odst. 6 ZP).

Je třeba zdůraznit, že platné bude okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance jen tehdy, pokud tomu bude odpovídat obsah lékařského posudku. Problém stávající právní úpravy je nicméně v tom, že zákon o specifických zdravotních službách ohledně možných posudkových závěrů nereflektuje případy, s nimiž výslovně počítá ve vztahu k rozvázání pracovního poměru ZP. Z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb tak automaticky nevyplývá, že by zdravotní nezpůsobilost zaměstnance bylo možno posoudit zároveň tak, že by další výkon práce vážně ohrožoval jeho zdraví, což je ale na druhou stranu nutný podklad pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem. V případě soudního sporu musí tento nedostatek soud nahradit dokazováním a s tím souvisejícím výkladem lékařského posudku.

  1. 2. Dlužná mzda, plat nebo jejich náhrady

U druhého důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru by se měl zaměstnanec předem ujistit, zda:

  • zaměstnavatel mu skutečně nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část a že

  • uplynula lhůta 15 dnů od skončení období splatnosti ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 ZP.

Jak je vidět, možnost zaměstnance okamžitě zrušit pracovní poměr spojuje ZP s nevyplacením peněžitého plnění ve formě mzdy, platu nebo jejich náhrady, a to v jakékoli části. Netýká se tedy případů, kdy je zaměstnavatel zaměstnanci dlužen např. na cestovních náhradách, na odměně za pracovní pohotovost nebo na odměnách v rámci péče o zaměstnance, které povahu mzdy, platu či jejich náhrady nemají.

Zákon zmiňuje jako důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru nevyplacení jakékoli části výše uvedených plnění. Může jít tedy i o částku z pohledu zaměstnavatele zcela banální. Aby bylo okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem v takovém případě shledáno soudem jako neplatné, muselo by být v řízení prokázáno, že pohnutkou zaměstnance nebylo vykonat právo, ale poškodit zaměstnavatele, takže úmysl dosáhnout účelu sledovaného právní normou by byl až vedlejší (zaměstnanec svého práva zneužil, postupoval v rozporu s dobrými mravy).

K okamžitému zrušení pracovního poměru nemůže zaměstnanec přistoupit hned, bezprostředně po uplynutí výplatního termínu, v němž mu mzda, plat nebo jejich náhrada nebyly zaměstnavatelem vyplaceny. Zákon totiž stanoví v této souvislosti lhůtu 15 dnů a její počátek váže až na den následující po skončení období splatnosti, kterým je kalendářní měsíc následující po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat (jejich náhradu) nebo některou jejich složku.

Od 1. 1. 2012

Aby nevznikaly pochybnosti, kdy vlastně začíná běžet lhůta 15 dnů, po jejichž uplynutí by mohl zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr pro nevyplacení jakékoliv části mzdy, platu nebo jejich náhrad, byl pojem "termín splatnosti“ nahrazen pojmem "období splatnosti“. Tím dostal opodstatnění i odkaz v závorce na ustanovení § 141 odst. 1 ZP, které obdobím splatnosti rozumí období kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který zaměstnanci dotčené plnění přísluší.

Pokud zaměstnanec okamžitě zrušil pracovní poměr dle právní úpravy účinné do konce roku 2011, byl mu zaměstnavatel povinen zaplatit odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. V souvislosti s novou vazbou odstupného na dobu trvání pracovního poměru (viz komentář k ustanovení § 67 ZP) byl tento princip opuštěn a nyní zmíněnému zaměstnanci přísluší v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 ZP náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného měsíčního výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby (buď zákonné v délce 2 měsíců, nebo na základě písemné smlouvy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem delší).

Od 1. 1. 2014

Přímo v ustanovení § 56 ZP k žádným změnám nedošlo. Souvislost s tímto způsobem rozvázání pracovního poměru mají ale změny spočívající v možnosti zákonného zástupce nezletilého zaměstnance mladšího 16 let okamžitě zrušit jeho pracovní poměr (viz ustanovení § 56a ZP) a ve vymezení právního následku při nedodržení písemné formy okamžitého zrušení pracovního poměru (viz ustanovení § 60 poslední věta ZP).

Často s vidinou možnosti rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením a obdržet v té souvislosti náhradu mzdy (platu) předkládají zaměstnanci jako způsobilý podklad pro tento postup lékařský posudek (nebo třeba jen doporučení) svého registrujícího poskytovatele, aniž by šlo o poskytování pracovnělékařských služeb z vůle zaměstnavatele, nebo projevují určitou netrpělivost a nedají zaměstnavateli čas oněch 15 dnů k umožnění výkonu jiné vhodné práce. V takovém případě by ale nebyly splněny podmínky předepsané ZP.

Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnanci nemůže být spor se zaměstnavatelem o to, zdali mu vůbec vzniklo právo na příslušnou složku mzdy, platu nebo jejich náhrad (takovou situaci musí zaměstnanec řešit žalobou na plnění), stejně jako se zaměstnanec neshledá s pochopením u soudu, jestliže okamžitě zruší pracovní poměr v případě, kdy k nevyplacení uvedených peněžitých plnění došlo jasnou chybou člověka nebo programu – např. mzdová účetní se zjevně spletla ve výpočtu. Okamžité zrušení pracovního poměru jako uplatnění sankce za porušení povinnosti zaměstnavatele podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) ZP vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat (nebo mu poskytnout v zákonem stanovených případech náhradu mzdy nebo platu) je totiž na místě teprve tehdy, není-li tu spor o právo a není-li zaměstnavatel schopen nebo ochoten toto právo zaměstnance uspokojit.

Zaměstnanec musí pamatovat rovněž na to, že vykonání práva okamžitě zrušit pracovní poměr je vázáno na příslušné lhůty, že tyto lhůty jsou ve smyslu ustanovení § 330 ZP prekluzivní (propadné) a jejich uplynutím proto zaměstnanci výše uvedené právo zaniká (soud k této skutečnosti přihlédne, i kdyby to zaměstnavatel nenamítl).

Příklad

U zaměstnavatele byl výplatní termín stanoven na 15. den v kalendářním měsíci. Zaměstnanci nebyla vyplacena mzda za měsíc únor.

K okamžitému zrušení pracovního poměru může zaměstnanec přistoupit nejdříve dne 16. dubna. Lhůta 15 dnů neběží totiž od výplatního termínu, ale až od skončení měsíce března.

NS, 21 Cdo 515/2001

Způsobilým důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance je i nevyplacení části mzdy. Je třeba ovšem zdůraznit, že nikdo nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů zneužít na újmu jiného účastníka pracovněprávního vztahu. O takové zneužití výkonu práva by šlo v případě, kdyby pohnutkou zaměstnance nebylo vykonat právo, ale poškodit zaměstnavatele, takže úmysl dosáhnout účelu sledovaného právní normou by byl až vedlejší.

NS, 21 Cdo 1151/2001

Cílem ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) [nyní § 56 odst. 1 písm. b)] ZP je umožnit zaměstnanci, aby mohl ihned (bez nutnosti rozvazovat pracovní poměr výpovědí) skončit takový pracovní poměr, v němž zaměstnavatel významným způsobem porušil svou povinnost vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo mu poskytnout v zákonem stanovených případech náhradu mzdy a tuto svou povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě 15 dnů po splatnosti těchto nároků (nyní po uplynutí období splatnosti). Na zaměstnanci nelze totiž v takové situaci spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnavatele, který tak významně porušil svou povinnost z pracovního poměru, nadále pracoval.

Důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru je dán i tehdy, pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci dlužnou mzdu či náhradu mzdy ještě před doručením zrušovacího projevu zaměstnance, ale učinil tak až po uplynutí 15 dnů po jejich splatnosti (období splatnosti). Na uvedeném závěru přitom nemění ničeho ani zásada, že platnost okamžitého zrušení pracovního poměru se posuzuje k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, které tu byly ve dni, kdy okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno (popřípadě se považuje za doručené) zaměstnavateli. K dodatečnému uspokojení nároku zaměstnance může být přihlédnuto pouze v rámci posouzení, zda jednání zaměstnance nepředstavovalo zneužití výkonu práva.

NS, 21 Cdo 1275/2004

V případě, že zaměstnanec zrušil se zaměstnavatelem okamžitě pracovní poměr proto, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy do 15 dnů po uplynutí její splatnosti (období splatnosti) za více měsíců nebo jinak určených výplatních období, je důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru naplněn i tehdy, jestliže zaměstnavatel ve skutečnosti nevyplatil zaměstnanci do 15 dnů po uplynutí (období) splatnosti mzdu nebo náhradu mzdy (jejich část) pouze za jeden z těchto více měsíců nebo jinak určených výplatních období.

Zaměstnanec se ve smyslu ustanovení § 54 odst. 2 (nyní § 59) ZP doví o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru z tohoto důvodu dnem, kdy získal vědomost (dověděl se) o tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy (jejich část), ačkoliv od jejich splatnosti (období splatnosti) již uplynulo 15 dnů. Spatřuje-li zaměstnanec důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru v tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy do 15 dnů po uplynutí její splatnosti (období splatnosti) za více měsíců nebo jinak určených výplatních období, doví se zaměstnanec o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru pokaždé, kdy získá vědomost o tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy (jejich část) za jednotlivá výplatní období; v tomto případě je pro závěr, zda okamžité zrušení pracovního poměru bylo včasné, rozhodující, kdy získal vědomost (dověděl se), že mu zaměstnavatel za rozhodné výplatní období nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy (jejich část) do 15 dnů po

Nahrávám...
Nahrávám...