dnes je 20.5.2024

Input:

č. 504/2005 Sb. NSS; Daňové řízení: nezákonná pomůcka

č. 504/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: nezákonná pomůcka
k § 31 odst. 5 a 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“)
I. Použil-li místně příslušný správce daně jako pomůcku při dodatečném stanovení a vyměření daně výpočet daňové povinnosti podle pomůcek provedený před ukončením daňové kontroly správcem daně pověřeným toliko k provedení daňové kontroly, jedná se o vadu daňového řízení, jež mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí.
II. Stanovení daně podle pomůcek před ukončením daňové kontroly, tedy dříve, než je postaveno najisto, že daňovou povinnost nebude možné stanovit dokazováním, které má mít vždy přednost, samo o sobě představuje vadu daňového řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12.2004, čj. 3 Afs 24/2004-55)
Věc: Společnost s ručením omezeným B. v L. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalovaného.

Finanční úřad v Litoměřicích (dále též „místně příslušný správce daně“) dodatečnými platebními výměry ze dne 1. 2. 2002 žalobci vyměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 1997 ve výši 197 912 Kč, za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 1998 ve výši 200 330 Kč a za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 1998 ve výši 2 650 765 Kč.
Odvolání žalobce proti těmto platebním výměrům zamítlo Finanční ředitelství v Ústí nad Labem žalobou napadenými rozhodnutími ze dne 10. 4. 2003. V odůvodnění uvedlo, že žalobce nepředložil požadované daňové doklady a evidence a neprokázal skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti, a proto byla daň vyměřena pomocí pomůcek. U žalobce proběhla v období od 29. 8. 2000 do 24. 5. 2001 daňová kontrola provedená pověřeným Finančním úřadem v Ústí nad Labem (dále též „pověřený správce daně“). Žalobce byl opakovaně vyzýván k předložení účetnictví v takovém stavu, aby mohl být prověřen základ daně a daňová povinnost stanovena dokazováním podle § 31 odst. 1 až 4 daňového řádu, a poučen o tom, že v opačném případě bude daň stanovena podle pomůcek. Žalobce však požadavkům pověřeného správce daně nevyhověl, a proto byl podle žalovaného na místě postup podle § 31 odst. 5 daňového řádu. Žalovaný popřel, že by daňovou povinnost stanovil pověřený správce daně za použití pomůcek. Dodatečný platební výměr vydal místně příslušný správce daně podle § 31 odst. 5 daňového řádu na základě výsledku daňové kontroly uvedeného ve zprávě o kontrole. Správce daně neporušil při užití pomůcek § 31 odst. 6 daňového řádu. Žalovaný dále zkoumal dodržení podmínky podle § 46 odst. 3 daňového řádu s tím, že podmínka byla v řízení splněna, neboť správce daně vzal v úvahu žalobcem přijatá i uskutečněná zdanitelná plnění. Z dodatečného platebního výměru podle žalovaného vyplývá, že dodatečně stanovená daň (byť podle pomůcek) je dodatečně vyměřena ve výši rozdílu mezi daní původně vyměřenou (na základě daňového přiznání) a daní stanovenou (na základě kontroly).
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9. 2. 2004 napadená rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že dne 19. 7. 2000 pověřil žalovaný k provedení daňové kontroly u
Nahrávám...
Nahrávám...