dnes je 19.5.2024

Input:

č. 495/2005 Sb. NSS; Daňové řízení: dokazování

č. 495/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: dokazování
k § 31 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Pokud daňový subjekt v průběhu daňového řízení i v odvolacím řízení jako jediný důkaz plnění závazku ze smlouvy o obchodní spolupráci, na jejímž základě uplatnil odpočet daně z přidané hodnoty, navrhl výslech blíže neoznačených zaměstnanců několika právnických osob, ale neuvedl, co má být jejich výpovědí prokázáno ve vztahu k předmětu daňového řízení, není správce daně povinen takové dokazování provést v souladu s § 31 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2004, čj. 3 Afs 1/2003-101)
Věc: Společnost s ručením omezeným D. v Č. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.

Finanční úřad v Českých Budějovicích rozhodnutími ze dne 9. 7. 2001 dodatečně vyměřil žalobci daň z přidané hodnoty za prosinec 1997 ve výši 583 000 Kč a za prosinec 1998 ve výši 847 000 Kč. Žalobce nedokázal v průběhu daňového řízení k uznání nároků na odpočet daně z přidané hodnoty prokázat skutečnost, zda a jak přijal od společnosti s ručením omezeným D. zdanitelné plnění z vystavených faktur a jak tato zdanitelná plnění použil k dosažení obratu za svá zdanitelná plnění. K prokázání plnění ze smluv o obchodní spolupráci žalobce předložil několik kopií odběratelských faktur z let 1997 až 1998 s tím, že tyto obchodní případy mohlo iniciovat plnění společnosti s ručením omezeným D.; k těm však správce daně nepřihlédl a dodatečně žalobci doměřil daň z přidané hodnoty.
Finanční ředitelství zamítlo odvolání proti oběma rozhodnutím správního orgánu I. stupně rozhodnutími ze dne 6. 5. 2002. V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce navrhoval výslechy zástupců společnosti s ručením omezeným M., společnosti E. a společnosti J. a blíže neoznačených zaměstnanců společnosti s ručením omezeným D., kteří se podíleli na poskytování služeb na základě smlouvy o obchodní spolupráci. Zástupci společnosti s ručením omezeným M. a společnosti J. v písemném vyjádření potvrdili, že při rozhodování o nákupu kráčivých rypadel využili možnost shlédnout techniku při práci v terénu, což umožnila společnost s ručením omezeným D. Žalovaný odvolání zamítl s odůvodněním, že pouhé předložení dokladů ještě neznamená prokázání přijetí služeb, jež údajně spočívalo ve spolupráci při vyhledávání obchodních partnerů pro žalobce; navíc bylo nesporně prokázáno, že s uvedenými subjekty žalobce obchodoval již v letech 1995 a 1996, a nemohlo se tedy jednat o nově vyhledané obchodní partnery.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 1. 2003 žaloby proti rozhodnutím žalovaného zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že z principu daně z přidané hodnoty vyplývá ve vztahu k souzené problematice, že výsledkem činnosti společnosti s ručením omezeným D. měl být prodej žalobcova zboží odběratelům vyhledaným buď přímo uvedenou společností, nebo za jejího přispění, a toto přijetí a využití služeb pak podle žalobce dokládaly navázané obchodní vztahy s takto vyhledanými partnery. K důkazu těchto tvrzení žalobce dokládal písemná
Nahrávám...
Nahrávám...