dnes je 25.5.2024

Input:

č. 400/2004 Sb. NSS; Daňové řízení: náležitosti sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou daní

č. 400/2004 Sb. NSS
Daňové řízení: náležitosti sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou daní
k § 32 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou daní a daní vyměřenou správcem daně podle § 32 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nemusí obsahovat žádné zvláštní náležitosti: obstojí, pokud obsahuje označení důvodu a odkaz na jeho předchozí projednání. Pro běh odvolací lhůty ve smyslu odst. 10 téhož ustanovení je rozhodné, že správce daně doručil daňovému subjektu vyrozumění, a to bez ohledu na jeho obsah.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2004, čj. 2 Afs 8/2004-76)
Prejudikatura: Čáslavský M. a kol.: Daňové judikáty - 4. díl. Lindě, Praha 2002, str. 157; rozh. č. 126/2001 Sb. ORAC - daňová.
Věc: Jan B. v Č. proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobce.

Finanční úřad v Českém Těšíně dne 12. 11. 2001 pro opožděnost zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru ze dne 18. 6. 2001, kterým byla žalobci vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období r. 1999 ve výši 959 140 Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, žalovaný však jeho odvolání dne 23. 5. 2002 také zamítl, a to se stejným závěrem. Krajský soud v Ostravě pak rozsudkem ze dne 18. 9. 2003 zamítl žalobu, kterou žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného.
Rozhodnutí krajského soudu napadl žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížností. Uplatnil důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s., neboť se domníval, že krajský soud při posouzení věci nesprávně vyhodnotil právní otázku týkající se běhu lhůty k odvolání podle § 32 odst. 10 daňového řádu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je znění ustanovení § 32 odst. 9 daňového řádu, podle něhož platí, že odchyluje-li se vyměřená daň od přiznání, hlášení nebo jiného oznámení, lze žádat v odvolací lhůtě o sdělení důvodu rozdílu mezi stanoveným daňovým základem a daní, jež byla přiznána nebo za řízení uznána (dále též „sdělení důvodu“). Podle odst. 10 téhož ustanovení se doba počínající dnem, který následuje po dni podání žádosti podle odst. 9, a končící dnem, kdy byl daňový subjekt vyrozuměn o důvodech stanovení daňového základu a daně, nepočítá do odvolací lhůty.
K tomu ze správního spisu žalovaného vyplývá, že stěžovatel k výzvě správce daně podal dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 dne 11. 1. 2001, a to na nulovou daňovou povinnost. Po výzvě k odstranění pochybností proběhlo dne 18. 4. 2001 ústní jednání, kde správce daně zopakoval konstatování uvedené již v protokolu o jednání ze dne 20. 12. 2000, a to, že v daňovém přiznání měl být uveden příjem podle § 8 zákona o daních z příjmů ve výši 2 746 455 Kč jako úroky z nesplacené půjčky. Zástupce stěžovatele (daňový poradce) se k tomu vyjádřil tak, že teprve při tomto jednání mu byla objasněna podstata problému a že nesouhlasí s výkladem správce daně, neboť celá finanční operace nevedla ke zvýšení
Nahrávám...
Nahrávám...