dnes je 29.3.2024

Input:

č. 3491/2016 Sb. NSS; Územní samospráva: hospodaření s majetkem obce; prodej nemovitého majetku

č. 3491/2016 Sb. NSS
Územní samospráva: hospodaření s majetkem obce; prodej nemovitého majetku
k § 38 a § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákonů č. 450/2001 Sb., č. 313/2002 Sb., č. 59/2003 Sb., č. 501/2004 Sb., č. 239/2012 Sb., č. 303/2013 Sb. a č. 106/2016 Sb.
Obec není povinna při prodeji nemovitého majetku vždy upřednostnit ekonomicky nejvýhodnější nabídku a může v mezích § 38 a § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, rozhodnout, že určitou nemovitou věc prodá i za cenu nižší než obsaženou v nejvyšší nabídce reagující na zveřejněný záměr, pokud má za to, že to je v jejím zájmu, resp. v zájmu občanů obce. Takový postup je ovšem nutno odůvodnit, a to způsobem odpovídajícím okolnostem konkrétního případu, přičemž postačí, budou-li důvody rozhodnutí zastupitelstva obce seznatelné z předkládací (důvodové) zprávy k návrhu příslušného usnesení či z rozpravy předcházející přijetí příslušného usnesení.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 20. 7. 2016, čj. 52 A 32/2016-126)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 40/2003 Sb. a č. 405/2006 Sb.
Věc: Ministerstvo vnitra proti městu Dašice o zrušení usnesení Zastupitelstva města Dašice.

Zastupitelstvo žalovaného přijalo dne 19. 2. 2014 usnesení, kterým bylo rozhodnuto o úplatném převodu nemovitých věcí ve vlastnictví žalovaného (pozemku p. p. č. 2436, pozemku st. p. č. 471/1, včetně součástí a příslušenství, jež tvoří zejména stavba domu č. p. 407 na tomto pozemku, vše v k. ú. Dašice) na Ondřeje V. a Danu V., kteří za ně nabídli částku ve výši 3 330 000 Kč. Žalovaný tím upřednostnil nabídku manželů V. před nabídkou Andrey H., která za předmětné nemovitosti nabídla částku ve výši 3 350 000 Kč.
Paní Andrea H. následně iniciovala zahájení dozorového řízení žalobcem. Žalobce po provedeném dozorovém řízení dospěl k závěru, že předmětné usnesení je v rozporu s § 38 odst. 1 obecního zřízení a rovněž se závěry vyplývajícími z nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1167/11, č. 123/2012 Sb. ÚS, neboť byť byla schválená kupní cena vyšší než cena v místě a čase obvyklá, žalovaný dle žalobce rozhodl o tom, že se předmětné nemovitosti mají prodat zájemci (Ondřej V., Dana V.), který v porovnání s druhým zájemcem (Andrea H.) nabídl o 20 000 Kč nižší peněžité plnění, aniž by pro takový postup existoval „určitý objektivní a legitimní důvod“. Žalobce v daném případě při prošetřování stížnosti paní Andrey H. zjistil, že žalovaný zveřejnil dne 27. 1. 2014 záměr prodeje uvedených nemovitých věcí a následně obdržel dvě žádosti o jejich odkup. Oba dva zájemci při projednávání nabídek v průběhu zasedání zastupitelstva žalovaného konaného dne 19. 2. 2014 uvedli, že jejich úmyslem není učinit z domu č. p. 407 ubytovnu. Nicméně před hlasováním zastupitelstva vystoupil v rozpravě člen zastupitelstva František C. a vyjádřil se tak, že obecně je „rozhodující cena, ale domnívá se, že 20 000 Kč nás nevytrhne, a protože [manželé] V. zná, navrhuje to prodat jim, u nich máme jistotu, že bude naplněno to, co pan V. zde říkal“. Poté zastupitelstvo žalovaného rozhodlo, že předmětné nemovité věci budou
Nahrávám...
Nahrávám...