dnes je 20.4.2024

Input:

č. 2930/2013 Sb. NSS; Obecní zřízení: žaloba ve věcech samosprávy

č. 2930/2013 Sb. NSS
Obecní zřízení: žaloba ve věcech samosprávy
k § 65 odst. 1 a § 67 písm. a) soudního řádu správního
k § 124 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákonů č. 313/2002 Sb. a č. 234/2006 Sb.
Žaloba ve věcech samosprávy podle § 67 písm. a) s. ř. s. a § 124 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, nemusí splňovat podmínky podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Žalobce jakožto ten, komu zákon přiznává zvláštní žalobní legitimaci k ochraně určitého veřejného zájmu, tedy nemusí tvrdit zkrácení na svých právech úkonem žalovaného, který žalobou napadá.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2012, čj. 7 As 147/2012-23)
Prejudikatura: č. 788/2006 Sb. NSS a č. 1075/2007 Sb. NSS.
Věc: Ministerstvo vnitra proti obci Ošelín o prodej obecního majetku, o kasační stížnosti žalobce.

Zastupitelstvo obce Ošelín vydalo dne 30. 9. 2010 usnesení, ve kterém v bodu č. 5 programu zasedání schválilo prodej několika pozemků z majetku obce Ošelín různým fyzickým osobám. Žalobce podal proti tomuto usnesení žalobu u Krajského soudu v Plzni, který ji rozhodnutím ze dne 31. 8. 2012, čj. 30 A 42/2012-12, odmítl. Krajský soud v odůvodnění svého usnesení dospěl k závěru, že obec Ošelín nevystupovala jako nositel moci veřejné a nečinila tak žádný úkon, kterým by závazně určovala práva a povinnosti, nýbrž vystupovala pouze jako účastník soukromoprávního vztahu. Krajský soud v této souvislosti odkázal na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13.12. 2006, čj. 3 Ans 9/2005-114, č. 1075/2007 Sb. NSS, a s odkazem na § 2 a § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. dovodil, že napadené usnesení nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž namítal, že žalobu podal podle § 67 písm. a) s. ř. s., který upravuje zcela specifickou žalobu ve věcech samosprávy a který stanoví specifické podmínky její přípustnosti. Krajský soud však proti smyslu a koncepci „dozorčích“ žalob rozšířil podmínky řízení také o požadavek, aby napadené usnesení splňovalo podmínky plynoucí z § 65 odst. 1 s. ř. s. Předmětná žaloba není určena k ochraně veřejného subjektivního práva fyzické nebo právnické osoby, ale k zabezpečení veřejného zájmu na zákonnosti jednání a rozhodování orgánů územních samosprávných celků. Ustanovení § 124 obecního zřízení přitom vztahuje tuto působnost stěžovatele, včetně povinnosti podat žalobu ke správnímu soudu, na všechna usnesení, rozhodnutí nebo jiná opatření orgánů obce v samostatné působnosti, aniž by jakkoli rozlišovalo, zda se jedná o rozhodnutí v oblasti veřejných subjektivních práv, či nikoli. Naopak dozorový postup vůči většině usnesení, jimiž jsou dotčena konkrétní veřejná subjektivní práva, je vyloučen podle § 128 odst. 7 obecního zřízení. Tomuto závěru neodporuje ani vymezení pravomocí soudů ve správním soudnictví, neboť řízení o žalobě podané podle § 67 písm. a) s. ř. s. je podle § 2 s. ř. s. rozhodováním o dalších věcech, o nichž tak stanoví zákon. Shoduje se s ním i odborná literatura. Naopak závěr krajského soudu znamená, že dozor podle § 124 obecního zřízení nelze prakticky realizovat, neboť při vydávání
Nahrávám...
Nahrávám...