č. 2484/2012 Sb. NSS; Rozhlasové a televizní vysílání: odvolání generálního ředitele; Řízení před soudem: kompetenční výluka
č. 2484/2012 Sb. NSS
Rozhlasové a televizní vysílání: odvolání generálního ředitele
Řízení před soudem: kompetenční výluka
k § 4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
k § 8 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 6 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění zákona č. 192/2002 Sb.
Rozhodnutí Rady Českého rozhlasu o odvolání generálního ředitele z funkce podle § 9 odst. 6 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, je úkonem pracovněprávním. K jeho přezkumu je dána pravomoc soudům v občanském soudním řízení podle § 7 o. s. ř.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2011, čj. 1 As 102/2010-80)
Prejudikatura: č. 1717/2008 Sb. NSS a č. 1764/2009 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 79/2006 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 182/05), č. 90/2007 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 120/06) a č. 155/2008 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 11/08).
Věc: Ing. Václav Kasík proti Radě Českého rozhlasu o odvolání z funkce generálního ředitele, o kasační stížnosti žalobce.
Na mimořádném zasedání dne 22. 7. 2009 odvolala žalovaná žalobce z funkce generálního ředitele Českého rozhlasu podle § 9 odst. 6 zákona o Českém rozhlasu. Důvodem pro odvolání z funkce byla skutečnost, že přestal splňovat předpoklady pro výkon funkce stanovené zákonem o Českém rozhlasu.
Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 15.4.2010 zamítl (výrok I). Současně odmítl návrh žalobce, aby soud žalované přikázal potvrdit, že žalobce nebyl rozhodnutím ze dne 22. 7. 2009 platně odvolán z funkce generálního ředitele Českého rozhlasu (výrok II). V odůvodnění se městský soud zabýval nejprve posouzením pravomoci správních soudů rozhodovat o podané žalobě, přičemž dospěl k závěru, že na žalovanou je možné nahlížet ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. jako na jiný orgán rozhodující o právech a povinnostech.
Městský soud v rámci úvah o předmětu daného řízení vycházel především z čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Konstatoval, že proti odvolání z vedoucí funkce postupem podle pracovního práva obrana neexistuje; je možné dovolávat se toliko neplatnosti skončení pracovního poměru. Ve vztahu k Českému rozhlasu městský soud konstatoval, že zvláštní zákonná úprava vyděluje Český rozhlas z okruhu poskytovatelů služeb a zakládá mu jedinečné postavení, především pak povinnost plnit úkoly veřejné služby (§ 11 zákona o Českém rozhlasu). Z těchto důvodů městský soud dovodil, že popsaná jedinečnost legitimuje i případnou odchylnou právní úpravu jak orgánů této právnické osoby, tak rovněž práv a povinností jejích vedoucích pracovníků.
Městský soud dále uvedl, že Český rozhlas je právnickou osobou s převažujícími prvky veřejnoprávní instituce. Postavení generálního ředitele, jakožto statutárního orgánu této instituce, sice neznamená podíl na výkonu veřejné moci, nicméně povaha této funkce a odpovědnost z ní plynoucí představují poslání spočívající v řádném poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání; v tomto smyslu jde o veřejnou funkci. Městský soud rovněž zdůraznil, že žalovaná není součástí struktury Českého rozhlasu; její členové jsou voleni Poslaneckou…
